Rychlá zpověď – Václav Jílek: Po spolupráci s Bohdalkou a Guyem Ritchiem by byl rád českým Adrienem Brodym

Vašku, scházíme se v divadelní kavárně Studio DVA, co tu hrajete?

Jako první inscenaci jsem tu nazkoušel hru Kutloch, aneb i muži mají své dny. Alternuju se v ní s Kryštofem Hádkem. Pak následovaly insenace Hello Dolly!, Smolíkovi, Poprask na laguně a Líbánky na Jadranu.

To jsem všechno viděla.

A viděla jste mě?

Vlastně si nevybavuju… asi jsem na vás neměla štěstí. Vy jste si nechal ostříhat ty svoje krásný kudrliny…

Aha, tak to byla možná chyba. Diváci pak nevědí, že jsem to já. Ale nebojte, nechávám si je na přání režisérů zas dorůstat. Například to bylo kvůli roli ve filmu Miluji tě modře, kde producent a režisér Miloš Šmídmajer chtěl toho vlasatýho prvoplánovýho romantika, a já jsem na casting přišel už ostříhanej. Takže jsem se od dubna do června nestříhal a rostlo mi to během natáčení velmi živelně. A druhá role, kvůli které si je nechávám dorůst, je na léto – letní Shakespearovské slavnosti na Hradě, kde už pátým rokem hrajeme představení Mnoho povyku pro nic, ve kterém hraju Benedika. A Jiří Menzel, který hru režíroval, má také rád moji hřívu. Je to to totiž i dobrá scénická pomůcka při hraní. Dá se s nimi vymyslet spousta věcí. 

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178, Praha 10

Zobrazit nemovitost

Je vám 37 let a ty vlasy vám pořád rostou. To je sen každého muže! Jak o ně pečujete?

O vlasy nijak zvlášť. Samozřejmě mám rád různé vyživovací šampóny. Ale já jsem hlavně přes kosmetiku - jako jsou krémy a parfémy, protože moje maminka měla parfumerii. Možná Vám to přijde divný, ale já se toho jako chlap nebojím. Nijak to nepřeháním. Jsem pořád z divadelního líčení a odličování vysušenej, tak je třeba o pokožku pečovat. V dnešní době, navíc proč ne, i muži už chodí na kosmetiky. To já nechodím. Chodíval jsem dřív ke své tetě… ona je herečka, ale když v 90. letech neměla práci a tady všichni začali jak zběsilí podnikat, tak ona si udělala kurz na kosmetičku a jezdila na speciální školení do Paříže do L'Oreálu. S mojí mamkou si pak otevřely kosmetický salón, takže když jsem měl v pubertě akné, tak jsem chodil k ní. To bylo v roce 1995.

Teta byla herečka?

Ano, ona v 60. a 70. letech natočila asi třicet filmů. V Maďarsku, na Slovensku, v Německu. Valérie a týden divů, Třicet panen a Pythagoras, My ztracený holky... Ale protože nevystudovala žádnou hereckou školu a nevěnovala se divadlu, v herecké profesi nezůstala. Jmenuje se Jaroslava Schallerová. Kosmeťák už ale nefunguje. Bývával na Arbesově náměstí.
 

Vy jste prý začínal hlavně v reklamách, moje kamarádka s vámi prý natáčela reklamu na pivo…

Tak reklam jsem natočil spoustu. O tom nikde nemluvím, ale když jsem třeba byl v angažmá v Liberci, kam jsem šel po DAMU, tak abych si vydělal nějaké peníze na prázdniny a nemusel brigádničit a zůstal pracovně v kontaktu s Prahou, odjížděl jsem z Liberce na castingy. A měl jsem štěstí na velké kampaně a vynikající režiséry. Asi před dvěma lety jsem například točil s Guyem Ritchiem. 

Fakt jo?

Ano, byla to zimní reklama na jedno holandské pivo. Točilo se v dubnu u Karlova náměstí a zasněžili celou ulici. Znázorňovali jsme jak jinak než dálný východ, asi Rusko. V Praze natáčeli tři dny a hlavní hvězdou byl portugalský trenér José Mourinho. Já byl jeden z fotbalových fanoušků a s G. Ritchiem jsem natáčel jeden den.

Jaký je? Mluvil jste s ním?

Já myslím, že mu celé Česko i Praha byla jedno, ale byl to frajer. Přesně věděl, co po nás chce. Měl absolutní respekt a pracoval rychle. Abych to vysvětlil - měla to být „nočka“ a ta se většinou točí až do kuropění, dokud je tma. Ptal jsem se produkce, do kolika zhruba vidí to natáčení, jestli nočka bude dlouhá a oni, že ne, že má už půl hodiny před půlnocí objednaný tryskáč na Ruzyni. A to jsme měli nástup až v šest večer. Ale jemu ten tým prostě fungoval jak hodinky, všechno bylo připravený. Nasvítilo se to najednou, nemuselo se čekat na žádné sekce. Takže on to měl fakt v jedenáct hotové, řekl všem bye, udělal pár fotek a byl pryč.

Jsou za to prý i dobré honoráře..

Byly. To bylo…

Mně se třeba už několikrát stalo, když jsem točil reklamu na Audi nebo Apple… ono, jak je tam hodně rolí a herců, tak se může stát, že vás z té reklamy prostě vystřihnou. Že se tam zkrátka nevejdete. A to se mi konkrétně stalo i u Applu i u Audi. Apple se totiž natáčel v New Yorku, v Praze a v Japonsku, vždycky po třech dnech. Ten režisér byl mimochodem super – Derek Cianfrance, dělal se mnou pohovor přes skype. Já jsem seděl v obýváku a on se procházel po Manhattonu a vyptával se mě, co mě baví, jaké filmy mám rád, co mě rozesměje… no a abych to dokončil, nakonec si tam z Česka zahrál jen Karlův most. To mě jako dost mrzelo.

Ale dostal jste přece zaplaceno?

No právě nedostal! Takhle, za natáčecí den ano, ale ten hlavní velkej honorář - „buy out“ se dostává, až když jste „close up“, což znamená blízký záběr na obličej, kdy je člověk rozpoznatelný. No a když mě vystřihli, tak na tyhle dobře placené honoráře nemám nárok. Ale i tak to beru jako skvělou zkušenost.

A teď tedy hrajete v divadle na Vinohradech, ve Studiu DVA a ještě někde?

Ještě jsme dělali pohybové divadlo, ale to už skončilo.

A nějaký film, seriál, máte roztočený?

Teď nic roztočené nemám. V létě budou až Shakespearovky a Letní scéna Vyšehrad s divadlem Studio DVA.

A co teda děláte přes den, když nehrajete?

Nic, chodím si takhle po rozhovorech, setkávám se s příjemnými lidmi, nebo obědvám s lidmi, se kterými jsem se dlouho neviděl … (smích)

Ale teď vážně. Aby to nevypadalo, že nic nedělám. Spolupracuju s Českým rozhlasem, absolvuju debaty s dětmi po základních školách. Jezdím po zájezdech a večer mám představení. Teď jsem měl například premiéru v divadle na Vinohradech s hrou Sňatky z rozumu. Je to pražská sága o dvou rodinách. Velkolepě obsazená, s kapelou, s písněmi i tanci. Tomu jsem se intenzivně donedávna věnoval.

Prodej pozemku se studií na výstavbu, Praha 4

Zobrazit nemovitost

Býváte nervózní? Někde jsem si přečetla, že když jste hrál s Jiřinou Bohdalovou, že vám to chvilku trvalo, než jste se uvolnil.

Tři díly přesně. Zdravá tréma je dobrá, ona vás tak jako vybičuje. Ale učím se s ní pracovat. U těch Sňatků jsem trému neměl, protože jsme hru dlouho zkoušeli a nebylo v ní nejisté místo. Ale záleželo mi na tom, aby vše dobře dopadlo. S paní Bohdalovou to byl jiný případ, to byl takový extrém.

Chápu, já se jí bojím…

To ne, ale je to hlavně o respektu. Odcházel jsem v té době z Liberce a byl to pro mě tehdy veliký profesní skok. A ta přehnaná nervozita se u mě objevuje v situacích, kdy mi na něčem extrémně záleží. Snažím se tedy trému krotit a mít to tzv. na háku.

Co ten Liberec, pořád tam jezdíte? Odtamtud pochází vaše partnerka, ne?

Ano ano, pořád tam jezdíme, teď na chalupu.

Už jste si tu vaši přítelkyni vzal?

Jsem ještě nesezdaný.

Vždyť jste spolu už strašně dlouho…

Ano, dlouho…

Neměl byste si ji už vzít?

Už to bude.

A co rodina?

Už to bude. Všechno bude. Už to všechno plánuju – první dovolená, první dítě… (smích) Samá pozitiva a sociální jistoty.

Nechcete se bavit o soukromí?

Ale jo, ale nejsou tam žádné novinky, vše je při starém.

V rychlé zpovědi jste se svěřil, že sázíte, co?

Občas poňoukám štěstí, to je pravda. Občas podám čísla, sportku. Ve fotbale ani v hokeji se nevyznám, ale občas mám nějaká svá čísla a ty vsadím. Numerologii mám rád.

To máte od své babičky, že ano?

Přesně tak. Ale každý má svá oblíbená a šťastná čísla. Zajímavé je, že na ruletě to nefunguje. (smích)

Byl jste někdy ve Vegas?

To jsem nebyl, ale je to můj sen – podívat se do Ameriky na nějaké parky a pak se podívat do Las Vegas.

Cestování je mé oblíbené téma, kam se chystáte?

Moje přítelkyně miluje Asii, takže jezdíme hodně tam. Byli jsme na Bali, na Maledivách, v Thajsku… a teď jsme se rozhodli, že poletíme v červenci na Srí Lanku.

Proč v červenci?!

(smích)… vzhledem k tomu, že celý rok zkouším, hraju…

Já vím, ale v červenci tam nebude hezky…

(smích)… ano, já vím, toto riziko si uvědomuji. Vím, že období sucha končí a v tuto dobu je období dešťů a jelikož hraju na letních scénách, tak jediných deset volných dní mám na začátku července, takže jsme to riskli… prostě tam jedem. Na Maledivách jsme taky byli v červenci a bylo to v pohodě.

Ještě mě napadlo, říkal jste, že vás zajímají v Americe parky, nechcete radši do Kanady? Tam je to na přírodu podle mě lepší.

Proč ne, jsem frankofonní, učím se francouzsky, tak to by mi určitě imponovalo. Jsem zvídavý tvor. Když teď nezkouším a nemám nějak náročný program, tak jsem se začal znovu učit francouzsky.

To je pěkné, ale v Kanadě se vám francouzština hodí jen v provincii Quebec, a stejně vám nebudou rozumět, protože jejich francouzština je úplně jiná…

(smích) Tak asi pojedu teda jenom do Francie.

Zajímá mě ještě, jakou máte vizi, nebo sen co se týká pracovní stránky?

Konkrétně žádný sen nemám. Rád se nechám příležitostmi překvapovat. Ale moc bych si chtěl zase zahrát s někým, kdo mě obohatí. Setkání s člověkem, s personou, jako je paní Bohdalová, je vždy přínosem. V kurzu jsou nekonečné seriály, ale já mám rád seriály, které jsou uzavřené, mají třeba patnáct dílů, člověk pak ví, kam tu svou postavu vést.

Teď jsem měl novou zkušenost, natáčel jsem pro ČT Déčko takový informativně edukativní pořad Agent v kapse. Zaobíralo se to tím, že parta dětí se dostane do nesnází a ony si mě pak figurkou zavolají na pomoc a společně řešíme, jak z té situace vybruslit. Ať už je to ztracen ve městě, ztracen v lese nebo jsem doma sám a někdo cizí na mě zvoní.

Vy jste takový novodobý Superman.

Ono to tak nevypadá, ale já bych si chtěl zahrát fyzicky náročnou akční roli ve filmu. Nevypadám na to, nejsem prototyp svalovce, ale hrozně by mě něco akčního bavilo.

Třeba něco pro Hollywood?

No to asi ne, ale třeba se na mě štěstí usměje, až tu bude zahraniční produkce něco natáčet a budou potřebovat Adriena Brodyho s ruským přízvukem… (smích), já vím, to bylo hodně odvážné… Třeba budou potřebovat nějakého nosáče. Uvidíme, mám rád nové výzvy.

A nějaký sport děláte?

Ne.. ani ne.. já nic nedělám. Jsem jako Ital, v zimě pracuji, v létě tančím. (smích) Ale rád chodím do kryosauny, to mohu všem doporučit, chřipková epidemie se mi vyhnula obloukem. Jste 4 minuty v mínus 120 a pak cvičíte pro zahřátí. Je to super.

Moc děkuji za rozhovor.