Rychlá zpověď - Sámer Issa: Do Sýrie se vrátit nemůžu, stěhuju se do Ameriky

Sámere, neviděla jsem tě strašně dlouho. Jak se máš?

Mám se dobře. Vrátil jsem se z Ameriky, z Los Angeles, kde jsem byl pracovně. Dostal jsem tam super nabídky, což mě malinko rozkývalo k tomu, abych přemýšlel o tom, jestli zůstat tady v České republice, anebo se odstěhovat tam a zkusit něco úplně od začátku. Což je pro mě zase úplná novinka v tom, že kdybych znova začínal, tak spoustu věcí, které jsem tady udělal špatně, bych tam třeba nemusel. Hlavně jsou tam skvělí lidi, pracovně i všeobecně, mají dobrou energii. Přemýšlím, že když to vše dobře dopadne, od září bych se odstěhoval i se svou zoo domácích zvířat (dva psi, dvě kočky, želva, pozn. red.) do Los Angeles.

Přece jen jsi tady v Česku dlouho, byl jsi vlastně objeven díky Superstar…

V roce 2004, čtrnáct let zpátky. To mi bylo sedmnáct. Je to hrozný, jak to utíká.

Tvá kariéra tady ale nebyla špatná…

Dá se to tak říct. Mám tady něco, co je aspoň stabilní v rámci umělce. Ale začal jsem mít pocit, že mě to přestává bavit. Byly to stále kluby, stále to samé, stále stejní lidi. I v rámci písniček jsem musel v některých věcech ustupovat. Musel jsem zpívat věci, které mě nebavily.

Luxusní mezonet na pronájem - Praha 3 - 190, Praha 3

Zobrazit nemovitost

To tě nutí tvůj producent?

Byl tam kompromis. Nejhorší, co přišlo, že mi řekli, ať si zapojím do textu Instagram a Facebook. To tak, to bylo něco pro mě! Řekl jsem, že vůbec. Když chce člověk něco vyjádřit hudbou, nemůže se omezovat tím, co zrovna frčí.

Udělal jsem kompromis v tom, že jsem udělal českou desku, která není špatná. Myslím si, že některý písničky jsou hitový. Z toho, co jsem kdy udělal, tyto písně znějí vážně nádherně. Ale myslím si, že u další by to bylo stejné, byla by to akorát setrvačnost. Znova bych projel pár věcí, natočil tři videoklipy, procestoval bych nějaké dovolené, a tím by to skončilo. A zase bych začal od začátku.

Teď mám cíl, protože jsem dostal od jedné agentury nabídku, že by mě dali do kapely i s dýdžejem, abychom jezdili jako skupina po nějakých akcích. A za rok, za rok a půl, by mě chtěli připravit na americký The Voice.

A New York nebo jiná města tě nelákají?

Ne, ne. Los Angeles je taková mekka showbyznysu, jsou tam všichni – největší producenti, největší hudební nakladatelství a vydavatelství. Nejčastějším povoláním je být agentem a hledat hvězdy. Jezdí tam lidé z celého světa, ve dne pracují za barem a večer chodí na castingy nebo vystupují.

Když jsem tam byl poprvé na tři měsíce, vystupoval jsem taky, dokonce ve dvou klubech, a hrozně se mi to zalíbilo. Ale bál jsem se. Byl jsem srab, abych se tam rovnou odstěhoval, protože tady mám rodinu, přátele, mám tady všechno. Jenže když jsem tam byl naposledy, tak ti lidé mě z pracovního hlediska nahlodali. Je mi třicet tři a řekli mi: „This is the last call!“

V Česku už máš podobnou soutěž za sebou, takže kdybys šel do The Voice, v podstatě by ses vrátil znova do těch sedmnácti let.

Já vím, ale ve finále by mi to nevadilo, protože teď už vím, které věci jsou klíčové. Což je výběr skladby, velký respekt k lidem a pokora. To jsou věci, které mi unikaly na začátku kariéry.

Ale na začátku jsi takový byl…

Byl, ale když to skončilo, udělal jsem spoustu chyb. Byli jsme všichni opití slávou. Byli jsme úplně jinde a bylo velmi těžké s námi komunikovat. Vím, že jsem odmítal vystoupení, i když mi nabízeli velké peníze, jenom proto, že se mi nechtělo. To nebylo úplně profesionální. A u některých lidí jsem si tímto uzavřel dveře.

Ale není to jen o tom, myslím si, že když se ti v zahraničí povede jedna skladba, máš na celý život vystaráno. Můžeš projet několik států, pořád je to větší než tady v Evropě.

Americký The Voice asi nemá s českou Superstar moc společného.

Nemá, ani český The Voice. Viděl jsem jeden díl a řekl si, že je to roztomilý, ale tím bych to asi uzavřel. V tom americkým je obrovská konkurence. Ale na druhou stranu nechci být jedním z těch lidí, kteří říkali: „Mohl jsem to zkusit. Já jsem mohl, ale neudělal jsem to.“

Co tvoje přítelkyně? Jela by s tebou?

Ta je z toho hotová, samozřejmě. Nepoletí se mnou, protože tu má práci. Má tu i syna a bylo by to celé složité. Ale přiletí za mnou, a pak uvidíme.

Takže už je to jisté? Už to máte naplánované?

Teď právě řeším pracovní vízum a řidičák, abych tam mohl fungovat, jezdit. Přemýšlím nad tím opravdu seriózně a vážně. Nejhorší to bude s těmi malými zvířaty – myslím odletět. Nejdřív poletím se psy, tedy nejprve s jedním menším, je takový akční, protože Bob je zpomalený anglický buldok, má už druhou operaci za sebou, tak s ním je to trochu složitější. A přeci jen, lety jsou pro zvířata náročné. Ale nenechám je tu.

A kočky? Želva? Kdo, se ti o to vše postará?

Přítelkyně a rodina, oni jsou na to zvyklí. Když jsem byl poprvé na tři měsíce v Americe, hlídala mi je celkově rodina. Na ně je spolehnutí, oni je mají rádi.

Pronájem rodinné domu Praha 6 Suchdol – 208, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Jsi původem ze Sýrie, čemuž se dnes, když je ti tolik let a jsi tady od šesti, těžko věří. Nicméně, máš tam nějakou rodinu? Vědí o tvých úspěších?

Určitě. Můj táta měl jedenáct sourozenců, takže babička s dědou měli dvanáct dětí. Děda už umřel, ale babička je tam stále. A rodina je hodně semknutá, často se schází. Vím, že když si s nimi táta volá, nebo když si s nimi píšu, tak mě sledují a ptají se mě. Táta jim posílá cédéčka a videoklipy.

Natočil jsem písničku Sýrie, která byla na Sahaře, a z toho byli úplně nadšení. Natočil jsem to právě kvůli rodině, protože vím, že táta nikdy nebyl nadšený z toho, že jsem si vybral takovou práci. Vždy chtěl, abych dělal něco normálního, a u tohoto měl poprvé ze mě radost. Byl na mě pyšný.

Chtěl by ses tam někdy zase podívat? Přece jen s ohledem na to, co se teď v Sýrii děje…

Chtěl bych, ale myslím si, že to nebude v blízké době jednoduché, protože bych šel hned na vojnu, která trvá šest let. Bych umřel za první dva dny. (smích)

Jak je to možné, když máš české občanství?

Mám české i arabské občanství.

Nemůžeš to odmítnout?

Ne, oni by mě jednoduše odvedli, rovnou z letiště. Takže se tam nemůžu objevit.

Takže už tam nepojedeš? Do kolika je vojna povinná?

Nevím, myslím si, že do nějakých 38 let. Můj táta prožil vojnu, mamka byla zrovna těhotná, čekala mě. Přiletěla za tátou do Sýrie, čekala tam na něj a bylo to příšerné. Blondýna, v Sýrii, neuměla vůbec arabsky. Říkala, jak to bylo velmi těžké. Navíc je to jiná mentalita.

Takže tobě už je taky vzdálená?

Naprosto.

Arabsky, předpokládám, že neumíš.

Můj první jazyk byla arabština, celých šest let. Je to dlouho, ale v naší rodině se pořád mluví arabsky. Táta mluví skoro jen arabsky a máma, když se s ním hádá, také mluví perfektně arabsky. Arabové prý ani nepoznají rozdíl, že je to vlastně Češka.

Takže rodiče jsou stále spolu?

No jasně, žijí tady v České republice, bydlí v Děčíně. Teď si otevřeli obchod se zeleninou. Jsou šťastně spolu už asi čtyřicet let.

Jak tvůj původ vnímá okolí, zvlášť teď, kdy se řeší migrace?

Na základní škole to bylo pro lidi zajímavý, na střední jsem byl odcizenej. Odsekávali mě od ostatních a kvůli jménu mi nadávali do Arabů. Začalo to, když přišla nová učitelka a zeptala se, jak se všichni jmenují, a u mě skončila a ptala se půl hodiny. Tak se mi spolužáci smáli a neměli rádi.

Pamatuji si, že když jsme bývali venku, byla tam partička „přátel“. Já jsem tam chodíval většinou sám až do druháku. Tehdy nastoupila jedna moje kamarádka, která přišla z léčebny. Byla hrozně fajn a hrozně hodná. Byla jedna z mála z těch hodných, protože tam většinou byla děcka z bohatých rodin. Většina byla prostě nafoukaná. Takže na střední mě neměli moc rádi.

Po Superstar to nijak neřešili, ale teď, jak začalo to téma migrace, mě dokonce napadli v parku, začali na mě řvát. Doteď mám ještě jizvu, nožem mě sekli. Já z toho byl hotovej.

Cože? Jak se to stalo?

Šel jsem z tréninku a normálně tam přijdou dva kluci a řeknou: „Hele, ty vole, táhni zpátky do Sýrie, ty Arabe zasranej!“ Já jsem je ignoroval, šel jsem dál, no a jeden mě svalil, druhý mi začal nožem vyhrožovat a řekl mi něco ve smyslu, že mi ten ksichtík rozseká. Škrábl mě nožem, tak jsem mu jednu vlepil a utekl jsem. Najednou jsem zjistil, že jsem to měl pořádně rozříznutý. Musel jsem dvakrát na laser, abych neměl velkou jizvu. Byl jsem z toho úplně vystrašenej.

A nenahlásil jsi to?

Nahlásil jsem to taky.

Tady jsou přece všude kamery…

Tady jo, ale v tom parku zrovna nic nebylo. Prostě, stalo se. Musím jít dál, nemůžu se tomu nějak poddávat.

Jak vypadá tvůj den? Asi nechodíš normálně do práce…

Vystupuji a zároveň mám klienty, se kterými spolupracuji v rámci propagací, na Instagramu a sociálních sítích. To jsou většinou fashion klienti, kteří chtějí propagace a platí za to. Mám s nimi kontrakty.

Proto vypadáš jako kluk z plakátu? Já si tě pamatuju ve stylu RnB.

Ono to moc nefrčí. První rok to bylo takové, že jsme měli hodně vystoupení, a pak jsem byl dva roky s vystupováním úplně v háji. Nikdo o nás ze Superstar neměl zájem, najednou byl trh přesycený a ty dva roky jsem si říkal, že jestli tohle přežiju a vydržím, tak vydržím všechno. Řešil jsem i nájmy, vážně to byl problém. Ve finále jsem pak ale začal chápat reklamu a zkusil jsem to otočit tímto způsobem. A lidi na to reagují. Pokud nejsou vystoupení, mám aspoň možnost propagace, a to mi zařizuje placení účtů a věci kolem.

Kdo je tvá cílová skupina? Tehdy to byly náctileté holky.

Teď to jsou i mamky de facto. Nejvíc, co mám, je věková skupina žen od pětadvaceti do čtyřiceti pěti let. A jsou to i kluci, což je taky zajímavý. Na Instagramu jsem koukal na graf a 51 jsou holky, 49 kluci, což je mazec. Je to možná i kvůli image, sledují, že chodím do fitka, na thaibox a takové věci kolem. Spousta lidí to bere jako motivaci.

Bereš to tak, že můžeš ovlivnit spoustu lidí?

Určitě.

Přece jen jsi také býval bouřlivák. A vidím, že pořád kouříš!

To je taková neřest, která mi zbyla. Jinak jsem opravdu pil, ale teď nepiju, nemám doma žádný alkohol a takový věci vůbec. Chodím do fitka, jím zdravě. Tyto věci jsem kompletně vyměnil, protože jsem věděl, že to dlouho nevydrží. Hlavně je z toho pak člověk vyřízený, unavený a přestane fungovat. A pokud má něco propagovat nebo prodávat, je potřeba, aby to vypadalo i vizuálně, tak to nejde.

Takže jsi zmoudřel?

Dá se říct, že jo.

Máš velké cíle, co se týče zpívání a kariéry. Ale co osobní život? Přeci jen máš 33 let.

Máš pravdu v tom, že jsem jediný v rodině, který ještě děti nemá.

A chtěl bys je mít?

Zatím děti nechci, sám jsem stále dítě. Duší jsem stále dítě a mám tady svoje děti, tím myslím zvířata, která jsem adoptoval. Bob měl kýlu, rozseknutou hlavu a našel jsem ho na internetu, nestarali se o něj dobře. Izina je z množírny, kde jsme ji zachránili s kamarádem. Tracey je jediná, kterou mám, když jsem bydlel se svou bývalou přítelkyní. Chtěla ode mě dítě, a já jsem řekl, že když se postará o štěňátko, tak po roce, dvou o tom můžeme mluvit. Chtěl jsem to oddálit. Ve finále mi po čtrnácti dnech zaťukala na dveře a říká mi, že končí, protože to štěně nedává. Takže štěně zůstalo u mě. Tohle jsou moje děti, je to taková příprava.

Určitě chci mít jednou děti, ale pro mě je teď důležitá kariéra. Je důležité tady něco dokázat a něco vybudovat ve světě. Nebýt jenom jeden z mnohých lidí, kteří se množí. Jsme jednu generací od toho, kdy bude planeta obyvatelná, a to jsou věci, které jsou velmi vážné. Takže pak přemýšlíš, jestli chceš dítě vystavovat takovému riziku a nebezpečí toho, že nebude dostatek něčeho. A bude nešťastné. Nad těmi věcmi přemýšlím taky.

Znám tě jako toho malého sígra, takže jsem úplně v šoku, že mluvíš o takových vážných tématech.

Je to tak. Nad tímto opravdu přemýšlím, protože jsou to hrozně důležitý věci a aspekty k tomu, aby člověk přemýšlel, jestli to opravdu chce. A hlavně, když už budu mít rodinu, chci, aby měla úplně všechno. Aby měla nejlepší školy, skvělý barák a aby to bylo perfektní. Ne, že budu mít dítě, budeme udření, nebudeme mít ani dovolenou pět, sedm let… Tohle nechci.

Sámere, mám z tebe radost. Držím ti palce a děkuji za rozhovor.