Top hledané
Výsledky (0)
S obalovou designérkou o balení dárků, byznysu a lásce k řemeslu.

Rychlá zpověď – Radka Křivánková: Balila dárky pro princeznu Dianu a všechny prezidenty

Karolína Lišková
21. listopadu 2017
+ Přidat na Seznam.cz
10 minut

Díky své kreativitě, nápadům a šikovným ručičkám vybudovala Radka Křivánková neskutečný byznys. Jako první v České republice prorazila s balením dárků. Dohnala ji k tomu nezaměstnanost. Od té doby zabalila dárky pro nejrůznější světové osobnosti a učí balit lidi po celém světě. I přes to, že se během předvánočního času nezastaví, udělala si chvilku na rozhovor pro Luxury Prague Life. 

Nejmenší dárek, který Radka zabalila, se zapsal do Guinessovy knihy rekordů.
Největší dárek, který kdy obalová designérka zabalila, byl kamión.
Radka Křivánková vydala už pět knížek se svými nápady.
Dcera je pro obalovou designérku velkou inspirací.

Radko, kde se vzala myšlenka balit dárky, jak jste z toho udělala byznys?

No, jak to tak v životě bývá, vše je o náhodě. Před třiadvaceti lety jsem byla po mateřské dovolené a bez práce. Nikde mě nechtěli s dvěma malými dětmi vzít. V té době jsem byla aranžérka, už tenkrát snižovali stavy, přišla jsem o práci. Rozhodla jsem se pronajmout si stánek v obchodním domě a zkusit balit dárky. Tenkrát se balily jen do firemních papírů klasickým způsobem jako bonboniéry – jen převázat takovou tou ošklivou obyčejnou stuhou. Začala jsem to dělat jinak, než bylo obvyklé. Začali chodit zákazníci čím dál víc, řekli si to mezi sebou. Tenkrát jsem byla první, kdo to tu dělal, tak se to rozkřiklo a začali chodit lidi.

Říkáte, že jste byla první, ale kde jste přišla na ten nápad?

Dárky se balily vždycky. V obchodním centru se balilo před Vánoci zákazníkům do těch firemních papírů s nápisem obchodního domu. Když jsem s tím začínala, tak zákazníků chodilo málo, takže jsem měla za pultem spoustu času. Zkoušela jsem nové způsoby, vymýšlela je… takhle to asi vzniklo, hledala jsem inspiraci všude kolem sebe – třeba i v restauraci v zajímavě složeném ubrousku...

Vždycky jste byla takhle kreativní?

Asi ano, od mala. Bavilo mě to.

Tehdy nefungovaly sociální sítě, musela jste se spoléhat na ústní reklamu…

Já sama na ni ale také hodně dám. Když mi sousedka řekne, že byla u kadeřníka, kde byla spokojená, tak raději půjdu tam než do kadeřnictví, na které vidím někde reklamu.

Během těch třiadvaceti let se změnila spoustu věcí…

Musím říct, že když jsem tohle začínala, tak jsem rozhodně neměla myšlenku, že začínám nějaký velký byznys. Byla jsem ráda, že mám vůbec nějakou práci, která mě snad uživí a hlavní myšlenka byla, že dělám něco, co mě baví. Tenkrát si pamatuju, že jsem měla v hlavě myšlenku, že to budu dělat tak dlouho, dokud mě to nepřestane bavit. Myslela jsem si, že u toho vydržím dva tři roky, ale začala jsem zjišťovat, že se přede mnou otevírají nové dveře a nové možnosti.

Třeba jsem zjistila, že tady na trhu nebyl dostatek krabic, krabiček, tak jsem je začala vyrábět. Došlo mi, že to má široké spektrum možností. Díky této práci jsem si mohla vyzkoušet i další profese od fotografky po spisovatelku, ilustrátorku, managerku, moderátorku – když jsem si moderovala křty svých knížek. Pořád vidím nějakou cestu, kudy jít dál…

Vydělala jste na tom velké peníze na tu dobu?

To, co jsem vydělala, jsem vždycky vložila zpět do firmy. Pořád jsem ji rozšiřovala a rozšiřovala… Měla jsem jedenáct poboček po Praze. Bylo to na slušné uživení. Nebyla jsem milionářka, ale žila jsem tak, že jsem nemusela přemýšlet, jestli si můžu dovolit koupit pro děti jídlo a oblečení. Na to, že jsem na ně byla sama, jsem měla relativně slušný příjem.

Když mají lidé takovéhle know how, tak si ho většinou lidi chtějí nechat pro sebe, ale vy ho předáváte dál...!

(smích) Ano, ze začátku jsem měla také takovou myšlenku. Když mě různé firmy začaly kopírovat. Protože docela brzy o mně napsali nějaký článek v novinách a chytlo se toho hodně firem, začaly balit stejným způsobem jako já. Tehdy jsem měla zaměstnankyně a ty mi začaly říkat, že támhle balí stejně, a to si nemůžou dovolit a abych si to nechala patentovat… Tak jsem zašla na patentní úřad a tam jsem zjistila, že si své nápady samozřejmě můžu nechat patentovat, za každý nápad bych zaplatila asi pět tisíc, třičtvrtě roku by se to posuzovalo, pak by mi to tedy přiklepli…ale napadlo se mě zeptat, že když tedy někdo ten samý nápad okopíruje, ale zabalí do jiného papíru… to už se bere jako jiný nápad! Tak jsem pochopila, že tudy cesta nevede, abych si nechala patentovat všechny nápady, tehdy jsem jich měla už asi padesát, a nechat to patentovat ve všech barvách a typech papíru, to je nesmysl…

Tak jsem se rozhodla udělat opačný krok. Říkala jsem si, že když už to má po mně dělat pár lidí, tak ať to dělají všichni. Vydala jsem tak knížku se všemi svými nápady. Tehdy mě od toho odrazovalo strašně moc lidí, i rodiče, zaměstnankyně se bály, že přijdou o práci, když vyjde knížka. Já sama jsem nevěděla, co to přinese, co se stane, ale dost často se řídím intuicí, a měla jsem takovou představu, že chci, aby vyšla velká krásná barevná knížka. Říkala jsem si, že knížek o vaření je taky hodně, ale když je dobrá restaurace, tak je pořád plná, že to není o tom, že si lidi koupí knížku, a pak k nám nikdo už nepřijde.

Když jsem ji vydala, přineslo mi to mnohem víc, než kdybych si ty nápady držela pod pokličkou. Najednou se na mě začali obracet lidi z celých Čech, pak i ze Slovenska, a nakonec se moje knížky dostaly i na Island, kam mě zvali, abych jim udělala kurz, nebo do Kanady, do Ameriky, do Číny, dokonce do Japonska. To mě strašně těší. Díky těm knížkám o mně vědí lidé všude možně, a nejen v Praze, kde bych zůstala, kdybych si své nápady nechala pro sebe. Nikam by se to nedostalo.

Prodej restaurace Praha 5 - 307m
Prodej restaurace Praha 5 - 307m, Praha 5

Kolik těch knih už tedy máte?

Celkem pět. Je v nich přes 300 různých nápadů. Každopádně mě baví to předávat dál. Teď jsem získala akreditaci Ministerstva školství, takže učím učitele, aby dětem předávali tyhle nápady. A co mě asi tak nejvíc potěšilo je, když jsem se dozvěděla, že podle mých knih na některých obchodních školách děti skládají maturitu, že to mají jako učebnici. Dělají z toho závěrečnou praktickou zkoušku.

Jste známá tím, že si u vás nechávají balit dárky celebrity… co ta princezna Diana?

(smích) Néé že by byla u mě přímo ona, ale když byl na návštěvě Prahy princ Charles, tak přišel někdo z Hradu nebo odkud a přinesl dárek se slovy, že je to pro princeznu Dianu, abych to zabalila nějak exkluzivně.

Co to bylo?

Nějaký křišťál… už přesně nevím, je to dávno.

Co tam máte dál?

Pro Michaila Gorbačova jsem balila hodiny, na ně jsem vyráběla speciální krabici potaženou ručním papírem a musím říct, že jsem se zpětně dozvěděla, že ty hodiny měly hodnotu několik set tisíc, takže se mi ještě potom rozklepala kolena dodatečně. Ale zvládlo se to.

Také pan prezident Zeman, ten chodil osobně… asi před patnácti lety. Tehdy jsem balila pro jeho dcerku nějakou hračku.

Neříkal, jak se o vás dozvěděl?

Ne. On moc nemluvil. Ale já jsem balila pro všechny prezidenty – Václava Havla i Václava Klause, dokonce i pro George Bushe. Z Hradu mi pořád někdo volá, že potřebují zabalit dárky, třeba pro státní návštěvy a tak. Nedávno mi dokonce volal vysoký představitel ze Spojených arabských emirátů, mluvil česky, tvrdil mi, že přijel z Dubaje autem, já jsem mu nevěřila, ale opravdu. Potřeboval narychlo zabalit křišťálové vázy pro jejich prezidenta, takže jsem to dělala přes noc.

Byla jste zapsaná hned dvakrát do Guinessovy knihy rekordů. Co se vám povedlo za majstrštyk?

To mě tak jednoho dne napadlo se poptat, jestli se nějaký rekord ohledně balení dárků vůbec někdy objevil. Řekli mi, že zatím ne, tak jsem se pokusila zabalit nejmenší dárek. Byl asi centimetrový, ale já si říkala, že budu zkoušet ještě menší a ještě menší. Až jsem zabalila třímilimetrový opál. Musela jsem na to vyrobit krabičku, aby to šlo hezky zabalit. Ta měla 3x4x2 milimetry, pak jsem ji zabalila do tenkého čili hedvábného papíru a na to jsem vyrobila vějířek, ten jsem ozdobila peříčkem, a ještě jsem udělala malinkou zlatou mašličku. Musela jsem to dělat pinzetou.

To si vůbec nedokážu představit. A ten největší dárek?

Je vystavený v Muzeu rekordů a kuriozit. Ten nejmenší myslím, ten největší by se tam nevešel. To byl kamión, měl rozměry 8x4x3 metry. Balila jsem to na náměstí, kdy do toho pršelo, foukal vítr… balila jsem to do fólie, kterou jsem si noc předtím slepovala v místní tělocvičně. Bylo toho dohromady 120 metrů čtverečních. Často se mě lidé ptají, zda se dá sehnat takhle velký papír. Tak nedá. (smích) Zase jsem to zabalila ozdobně s vějířkem a takovými korálky, což byly pozlacené pingpongové míčky. Z dálky to vypadalo jako korálky.

Viděla jste někdy výraz toho obdarovaného?

No vidíte, vlastně moc často ne, pokud samozřejmě nepočítáme mou rodinu a přátele. Ale jinak vlastně ne. Párkrát jsem viděla v televizi nebo v časopise, že nějaká celebrita nese mnou zabalený dárek, ale neviděla jsem ten moment, kdy to obdarovaný rozbaluje. Ale dost často o Štědrém večeru myslím na to, kolik lidí právě rozbaluje dárky zabalené ode mě a jakou z nich asi mají radost...

Říkala jste, že jste měla spousty poboček… jak je to teď?

V momentě, kdy jsem začala zjišťovat, že mi to přerůstá přes hlavu, že jsem přestala dělat práci, která mě baví, ale musela jsem jen obcházet provozovny, hlídat a kontrolovat zaměstnance, říkala jsem o sobě, že moje profese je hasička průšvihů, protože jsem permanentně řešila nějaké nepříjemnosti, tak jsem si po patnácti letech práce se zaměstnanci uvědomila, že můžu mít zodpovědnost jen sama za sebe, ne za dalších padesát lidí. Nemůžu převzít zodpovědnost za jiné. Tak jsem se rozhodla, že chci zase pracovat sama na sebe a stát si za svou prací, a ne omlouvat kolegyni, která třeba špatně zabalila dárek nebo byla na zákazníka nepříjemná.

No a jak je ten život prostě nevyzpytatelný, tak ve chvíli, kdy jsem zrušila všechny zaměstnance, pobočky, tak jsem otěhotněla. Neplánovaně, ale chtěně. Dneska si říkám, že kdybych to tehdy nezrušila, těžko bych to s malým miminkem zvládala. V životě vždycky všechno přijde tak, jak má.

Začala jsem víc dělat kurzy a předváděcí akce, a hlavně jsem se vrátila k tomu, co mě baví – vymýšlení, tvoření. A mám v plánu vydat další knížku. Dělám různé nové projekty. Malé dcerce je dnes sedm let a je také hodně kreativní. Občas vymyslí skvělý nápad a já ho pak skutečně použiji.

Dnes už je obrovský výběr papírů, stuh… jezdíte pro inspiraci i ven?

Musím říct, že situace se hodně zlepšila i tady v Česku, ale bývalo to hrozné. Jezdívala jsem pro papíry třeba do Indie, kde mají ručně dělané papíry zlatem vyšívané nebo zdobené. Mám s nimi například polepení krabice už deset let a pořád drží. S Indy je náročné obchodovat, sem se to ještě moc nedostalo. Když už, tak je to přes Německo, a to cena už pak hodně roste.

Také mám radost, že teď se na mě obrátila jedna francouzská firma, abych byla jejich tváří, vymýšlela a předváděla nápady z jejich materiálů, mají krásné papíry, stuhy, z toho jsem nadšená.

Cena je moje další otázka. V obchodních centrech balí dárky, ale ta cena za balení je kolikrát vyšší než cena samotného dárku, to mi přijde absurdní.

Bohužel, ta doba dnes tlačí obchodníky k vysokým cenám. Přitom náklady na balení, pokud se nepoužívá ruční nebo nějaký speciální papír, jsou desetikorunové záležitosti. Je mi z toho docela smutno, když kolikrát vidím, co jsou si některé firmy schopné říct za cenu za obyčejné balení. Ale zase chápu, že musí zaplatit nájem.

Ještě mi povězte o vašem nejnovějším projektu.

Každý rok po mně na veletrhu v Letňanech chtějí vymyslet nějakou zajímavou akci. Tentokráte mě napadlo, ani nevím jak, že se vyhazuje strašně moc papíru. Ono se samozřejmě celkově vyhazuje strašně moc odpadu, ale já se nechci ponořovat do plastu, to není moje parketa. Začala jsem pátrat a zjistila jsem, že se ročně vyhazuje astronomické číslo tun papíru a objem stále roste. Lidi v Čechách se naučili třídit odpad, což je super, ale často mají pocit, že třídí a tím povinnosti vůči planetě končí. Jenže ono i když se vyhodí do tříděné popelnice, tak se musí najít někdo, kdo to přiveze, odveze, to stojí peníze, pak se to musí dál třídit, zpracovávat, čímž vznikají další náklady…

… tak jsem přišla s nápadem: Nemusíte jen třídit, můžete i tvořit. Je to o tom, že ukazuji lidem, co všechno se dá dělat s papírem, který by se jinak vyhodil. Když si koupíte v supermarketu jídlo, koupíte si k tomu papírovou tašku a tu nemusíte pak vyhodit. Ukazuju lidem, jak se z ní dá udělat krásná ozdoba, dekorace nebo rámeček na stěnu, nebo do takového papíru i zabalit dárek, dá se z toho vytvořit hodně věcí.

Povězte mi, pořád pro někoho balíte dárky, ale dostáváte je také ráda?

Samozřejmě ráda dostávám dárky, ale nijak na tom nelpím. Mám ráda překvapení. Nejlepší jsou dárky od srdce.

Moc děkuji za rozhovor, přeji další a další spokojené zákazníky. 

Rychlá zpověď:

Jaká barva balícího papíru letos frčí?

Vánoce jsou vždycky zlaté, stříbrné, červené, zelené... klasika.

Dárky na poslední chvíli ano nebo ne?

Asi ano, Češi jsou na to zvyklí, ale doporučila bych nechat si na to více času.

Bílý nebo červený svařák?

Červený.

Vánoce na sněhu nebo v teple?

Sníh, mám ráda zimu.

Kterému politikovi byste dárek nikdy nezabalila?

To nemůžu říct, asi každému bych zabalila dárek.

Jaký nejzajímavější dárek jste dostala?

No.. to je zajímavá otázka. Určitě od malé dcery obrázek, který nakreslila nebo ona vždycky něco zajímavého vyrobí.

Co by nikdy nikdo neměl najít pod stromečkem?

Dárek, který není nikdy dávaný ze srdce a s láskou. Když je to dávané z nutnosti... to by asi nemělo být.

Pro jakou zahraniční celebritu byste balila dárek nejradši?

Asi pro kohokoliv, balila jsem pro hodně zahraničních celebrit, ale asi pro kohokoliv.

Jsou Češi šikovní nebo líní baliči?

Češi jsou hodně šikovní, hodně, ale zároveň jsou také i líní. (smích) Češi jsou ale obecně hodně kreativní a šikovní.

Kdo je pro vás nej celebrita, pro kterou jste kdy balila dárek?

Princezna Diana, toho si vážím hodně, že jsem balila pro ni dárek.

Jakou nejbizarnější věc jste kdy balila?

Balila jsem kus hovězího masa, prý pro přítele vegetariána. Pak i housku takovou tu obyčejnou...občas lidé přinesou zajímavé věci.

Jakou věc byste nikdy nezabalila?

Teď jsem slyšela v rádiu, je nějaká výstava někde, že se nedá zabalit oheň. Docela mě to zaujalo, tak jsem si říkala, že když říkají, že to nejde, tak to zkusím.

Když dostanete ošklivě zabalený dárek, jak reagujete?

Záleží od koho je to dárek. A hlavně co znamená ošklivě? Když to někdo dělá od srdce, ale neumí to, tak mě to samozřejmě potěší. Když to někdo odflákne, tak... ale že bych dostala vyloženě ošklivě zabalený, to se mi ještě nestalo.

Kdybyste nebyla profesionální baličkou dárků, co byste dělala?

Už jsem nad tím přemýšlela a mně se líbí truhlařina. Já kdybych byla chlap, tak v příštím životě si zamlouvám profesi truhláře, to mě baví.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Děláte svou práci ráda?

Já svou práci dělám moc ráda.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď: Dara Rolins
Zobrazit článek
Rychlá zpověď: Tomáš Ujfaluši
Zobrazit článek