Rychlá zpověď - pirát Ivan Bartoš: Manželku si nechám vytetovat, párky od Babiše nejím!

Pane Bartoši, jste ranní ptáče, v kolik začíná váš den?

Teď se to trošku změnilo. Je léto, a tak spíme s otevřenými okny. Bydlíme na Žižkově a ložnici máme do vnitrobloku. Budí mě nějaký zpěvný pták, kterému říkám Vladimír, jako hudebník Vladimír 518, protože ten začíná trylkovat v 5:18. Musel se ale změnit tlak, dneska jsem vstával až v 6:20.

V kolik končíte?

Většinou se domů dostanu okolo osmé až desáté, takže můj den trvá takových 12 až 14 hodin. Celé je to ale pracovní, nehledě na to, jestli je nebo není sněmovní týden.

Jak se váš život od voleb změnil?

Já jsem vždycky manželce tvrdil, že už jenom tato kampaň a pak už to bude v pohodě, dostaneme se do Poslanecké sněmovny a pak budeme mít víc času. Myslím si, že ta intenzita je teď větší, ale hodně podobná. Nikdy jsme to neměli jako povolání, dělali jsme to při práci, která byla často lépe hodnocená než je plat poslance. Jestli tedy někdo tvrdí, že jde někomu z nás o koryta, tak to není pravda. Vždycky to bylo tak, že jsme byli osm hodin v práci a ve volným čase a o víkendech jsme se věnovali Pirátům. Teď je to stejné, navíc vás kdykoliv můžou zavolat do médií, třeba do České televize v deset večer, protože pan Babiš, nebo kterýkoliv jiný politik, vypustí nějakou věc a vy musíte reagovat. A samozřejmě ta Pirátská strana žije vlastním životem těch lidí, co to dělají dobrovolně. Takže přes týden děláme tu velkou politiku v rámci Sněmovny a kampaní a většinou o víkendu jsou zasedání republikového výboru, schůze v regionech, a to je potřeba všechno řešit.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

Nenudí vás to?

Tak jsem si to vybral, i když tenkrát jsem si neuměl představit, kolik to bude práce. Tenkrát jsem říkal mé ještě tehdejší přítelkyni, že bych jako do Pirátů vstoupil, ona že jo. Jenže rozhodnutí, to je jednoduchý, ale pak ta práce je náročná. Nenudí mě to, musíme se pořád zlepšovat.

Snad každý, kdo kolem mě prošel, si neodpustil říct, že jste v této kavárně. Vnímáte tu popularitu?

Je to silný, patří to k tomu, ale občas mi vadí, že lidé zapomenou, že jsme cizí, neznáme se. Nebo třeba když večeříte a někdo k vám přijde, že se chce vyfotit… Mně to nevadí, já se stydím furt stejně, už jsem si zvykl, ale copak já přijdu k někomu, kdo zrovna večeří, cizímu člověku a chci po něm fotku? Taky mi hodně vadí, že jdu s manželkou, která je také Pirátka, tak lidi se hrnou ke mně, ji ani nepozdraví, nepodají jí ruku. Když jsem já s někým seznamovaný a dotyčný tam s někým je, tak je slušnost se té ženě představit. Někdy mě to zamrzí.

Jak se na to dívá vaše žena?

Je předsedkyně Pirátů na Praze 2, teď bude kandidovat. Status žen v Česku, ať si říká, kdo chce, co chce, není rovný. Ženy jsou přehlížené obecně. Tak by to nemělo být. Moje žena je zvyklá, jen tak něco ji neurazí.

Máte pořád ještě nějakou jinou práci?

Já jsem si naivně myslel, že si udržím alespoň konzultační činnost v oblasti architektury, kterou se vlastně živím, kromě pár odskoků na ředitele marketingu, a myslel jsem si, že nějakým způsobem dokážu to povolání držet minimálně v té konzultační rovině, to je třeba dvě hodiny týdně, nekonzumuje to moc času, ale nelze to. Jsem rád za každý moment, kdy můžu být s manželkou. Občas se potřebuju taky vypnout, sednu k Netflixu a koukám na dokumenty.

Takže jak trávíte volný čas, když už nějaký zbyde?

Víte co, já mám fakt super manželku, není to klišé. Je s ní sranda, děláme kraviny…

Jak jste spolu dlouho?

Známe se šest let, svatbu jsme měli 17. listopadu, abychom to nezapomněli. Máme dva roky od svatby a tři roky jsme spolu. Snažíme se užívat si společný čas. Děláme blbosti, které mohou někomu připadat dětinské…

Například?

Třeba si plánujeme nějaký výlet někam, ale vlastně nemáme rádi nějaké výšlapy, takže to v sobotu s velkou slávou zrušíme a jdeme radši na nějaký brunch. A máme radost z toho, že tam nemusíme. Vymýšlíme si různé hry a je to fakt sranda. Manželka má dceru, které bude dvanáct, takže už jde do puberty a začíná na nás trošku dlabat.

Navíc já ještě hraju karty, od patnácti, šestnácti let – Magic: The Gathering. Chvilku jsem měl pauzu, ale po evropských volbách mě do toho zatáhli čtyřicetiletí chlapi, co byli třeba soudci této mezinárodní karetní hry. Chodím s Mikulášem Ferjenčíkem a s takovou bandou zastydlých čtyřicátníků do Času každý pátek, když to jde.

To je o peníze?

Ne to ne, ale ty karty jsou sběratelské, takže některé z nich mají hodnotu třeba i 40 tisíc korun. Ne, žádné takové karty nemám, kdybyste se chtěla zeptat. (smích) To až Babiš zjistí, že nějaké takové karty existují, tak nám na ně uvalí EET. To už na ně teda je, když je kupujete, ale aby nám to nezdanil s nějakou pseudohazardní lobby. (smích)

Na čem ještě ujíždíte?

Jsem filmový fanda, takže mám 600 originálních DVD, protože jsem starej na to, abych to někde lovil na internetu. Jak ale přišel do Česka Netflix, tak to je knihovna dokumentů, seriálů…

A co sport, máte hnědý pásek v judu?

Ajajaj…. (smích) Po Evropských volbách jsem se rozhodl, že začnu sportovat, tak jsem chodil rok k Vítkovi Chaloupkovi, třikrát týdně jsem posiloval, běhal jsem ob den pětikilometrové trasy, když jsem se stal ale znovu předsedou, tak to dostalo hrozně na zadek. Můj nejoblíbenější sport jsou sjezdové lyže, takže by mě bývalý prezident pan Václav Klaus nemohl označit za levičáka, protože si myslí, že snowboardisti jsou levičáci a ti, co jezdí na lyžích jsou pravičáci. Já jezdím od mala na sjezdovkách. Ale letos jsem se na lyže nedostal a nejsem si jistý, jestli vůbec předloni. (smích)

Prodej luxusního penthousu 4+kk 260 m², Praha, Praha 3

Zobrazit nemovitost

To je šílená daň ta politika. Každý politik, se kterým mluvím, mi říká, že nemá čas na sebe.

Přitom paradoxně jsem jediný, kdo v tý Sněmovně hubne. Všichni ostatní včetně mých kolegů tam tloustnou.

Protože to tam v té vaší kantýně máte levné.

Už zase je levná. Když jsme tam nastoupili, tak to zdražili, lidi začali teda chodit jinam, protože to asi bylo moc, ta koruna rozdíl na rakvičce. Bylo to asi fakt moc pro ty lidi, co mají v základu 75 tisíc a přes tu kumulaci funkcí – kromě poslanců jsou třeba i hejtmani nebo šéfují krajské nemocnici - i 300 tisíc měsíčně. A já jsem zhubnul, protože já nemám čas jíst.

A vy nebo vaše paní nevaříte doma?

Ale tak občas vaříme, ale nechceme mýt nádobí, takže chodíme na tu klobásu. Naše nejoblíbenější jídlo jsou párky, to už máme vytipované, které nejsou v holdingu Agrofertu, ale těch moc není. Naštěstí mají ale naše vinohradské a žižkovské večerky velký výběr.

Fakt to takhle sledujete?

No kdybyste šla do detailů… asi zpracovává nějaké siřičinaty. Já předpokládám, že i Coca Cola má v sobě Babišův otisk kvůli všem těm chemikáliím, co obsahuje. (smích) Když si můžu vybrat, tak to prostě udělám principiálně.

Klidně si zapalte…

No kouření, kvůli tomu jsem taky hubenej. Já jsem si myslel, že po volbách přestanu kouřit, ale vzhledem k tý nadměrný exponovanosti, kdy můžu být kdykoliv konfrontovaný, navíc mám pořád veřejné číslo, takže mi může zavolat, kdo chce, se mi přestat kouřit nepodařilo. Mám to v plánu na léto.

A proč, vždyť ani nepijete?

Nepiju a ani žádné drogy neberu. Piju hodně kávy…

Co vám z toho života zbude?

Láska přece. Já si prostě myslím, že i to kouření je nějaký důkaz slabosti. Můj táta přestal kouřit ze dne na den, když jsem byl ještě malý a řada mých známých přestala po desetiletích kouření, takže je to taková pěkná výzva pro mě. Pak to můžu ještě poladit s nějakým tetováním.

To mě zaujalo. Říkal jste, že si s manželkou necháte udělat nová tetování, kde budou vaše jména… To je riskantní.

Podívejte se, to je takovej everlasting – já jsem si manželku vzal v husitským kostele, tak si ji nechám vytetovat, protože je to napořád. No a kdyby ne, tak si budu muset najít přítelkyni se stejným jménem nebo si budu muset založit kapelu toho jména. (smích)

Fakt jste takhle zamilovaný?

No jasně. Moje žena je nejlepší. To bych se neženil v kostele přece. Ona je můj nejlepší kamarád. Řadu historických lásek jsem lákal, ale pak jsem couval. (smích) Ale tady je to TO ono.

Považujete ji za své největší štěstí?

Ano, je to tak. My to máme fakt stoprocentně čisté, baví nás i společná nuda. Neříkám, že nemáme nějaké problémy, ale pořád je to mezi námi opravdové a umíme je řešit. Jsem fakt šťastnej chlap.

Jaký jste rodič?

Já jsem strašně liberální. Já Amálku beru jako kámoše, kterému moc nerozumím, jsem z ní dost nervózní (smích), což si myslím, že je i po třech letech oboustranné. Když jedeme spolu v autě, tak do ní hučím, ať mi něco říká, ona mi teda něco říká, ale já tomu nerozumím. Tak s ní chodím do kina, protože mě baví kreslené filmy, jenomže ona ještě nestíhá číst titulky, takže chodíme na české filmy, což mě prudí, ale ona jak jde do té puberty, tak už se jí nechce ani do kina.

Já i Lýdie to máme tak nastavené, že dítě je partner, který má v danou chvíli vybavení myšlenkové, nějaký pohled na svět. Vždycky s tím člověkem musíte vyjít a respektovat ho. A když to jde někam šejdrem, tak se mu to musí v klidu vysvětlit. Třeba když si neuklízí v pokojíčku. Já mám rád pořádek, ale když si někdo neuklízí, tak mě to nijak neprudí. Proto nechápu rodiče, kteří pořád prudí dítě, že nemá uklizeno… Když si tam někoho pozve a návštěvě to nevadí, tak je to prostě věc toho dítěte. Takže my se snažíme tu výchovu řešit takhle.

Dočetla jsem se, že pracujete na dalším, vlastním dítěti.

Máme to pořád v plánu, zatím se nedaří.

Co dovolená. Máme před sebou léto…

Já mám s dovolenou problém, protože mám spoustu nedodělaných věcí. A ty mají nějakou urgenci. Potřeboval bych dovolenou tak tři měsíce, abych během toho prvního zapomenul, co mi leží v šuplíku. V politice si nemůžete dovolit nastavit si automatickou odpověď, že jsem pryč a ozvěte se mi toho a toho data, až budu zpět.

Ale samozřejmě mám naplánovanou krátkou dovolenou s manželkou, dcerou a její kamarádkou, aby tam měla s sebou parťáka. Jedeme do Katalánska. Máme tu zemi rádi pro tu rozmanitost, uvědomění si Katalánců v rámci samosprávy, i výrazný poválečný étos, který tam stále je toho boje proti fašismu a proti Frankovi. Já si pak jezdím ještě oddáchnout každé dva roky na festival Psytrance do Portugalska. Tenhle festival, řekněme kyberpsytransový hudby, se tam děje každé dva roky už asi dvacet let. To je takový můj relax, kam jedu s kamarády. Tuhle hudbu já hraju jako dýždej.

Ještě pořád někde hrajete?

Svůj pokoj mám jako audiovizuální studio. Mám tam playary a 250 wattový bedny, které si ale z objektivních důvodů nemůžu doma v činžáku pustit. Takže moc netrénuju a hraju tak pětkrát za rok někde. Byl jsem nedávno v Karviné a budu na mezinárodním festivalu kousek od Víru na Vysočině Master of Puppets. Je to týdenní festival, kde mám i přednášku v angličtině o digitálním světě a Pirátském hnutí. Byl jsem pozvaný do Chorvatska, ale to jsem musel odříct.

Věnuji se elektronické hudbě od dvaceti let, ale jezdil jsem i s technem, byl jsem na CzechTeku 2005. Ale můj největší DJský sen, bylo zahrát si ve Fabriku, což je známý ostravský klub. Až v kampani před volbami se mi povedlo zahrát si tam pro 400 lidí. Ne proto, že bych byl tak dobrej, ale majitel podporuje Pirátskou stranu a psytrance.

Tak snad ještě budou další příležitosti. Moc děkuji za rozhovor.