Rychlá zpověď - Michal Dvořák: Lhát a podvádět je národním sportem

Letos proběhne další ročník Mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií Soundtrack Poděbrady 2018. Na co se můžeme těšit tentokrát?

Myslím, že se nám letos podařilo zase posunout kupředu kvalitu služeb a prezentace filmové hudby a vůbec multimédií obecně. Návštěvníci se mohou těšit na velký koncertní stan. Říkáme tomu krytá koncertní hala. Kapacita je zhruba pro dva a půl tisíce sedících diváků na dřevěné podlaze s elevací. A to je něco, co u nás není úplně běžné. Jsem si jistý, že se jedná v České republice o unikum. Zkrátka kvalitní prostor pro kvalitní koncerty. Co se týče zvuku, bude jednoznačně lepší než v O2 aréně. A to i díky tomu, že máme nejkvalitnější zvukové a světelné aparatury. Klademe totiž důraz na to, aby filmová hudba byla prezentovaná s tím nejkvalitnějším obrazovým doprovodem. Snažíme se o kvalitu nejen pro návštěvníky, ale i pro vystupující české a zahraniční interprety. Pokud jde o program, míří k nám letos opravdu velmi zajímavé světové hvězdy. Například Symfonický orchestr nebo Eric Serra, což je dvorní skladatel Luca Bessona, který dal dohromady hudbu k filmu Pátý element, James Bond – Golden eye, Brutální Nikita nebo film Magická hlubina. Pro mě jako pro potápěče je poslední zmiňovaný film tím nejlepším kultovním kouskem. A shodou okolností letos Magická hlubina slaví 30 let od natočení. Byl jsem tak pozván do Monaka, na dvůr prince Alberta, kde Eric Serra představil svoji show, která bude právě na festivalu v Poděbradech. Objeví se také Ondřej Soukup se svým symfonickým orchestrem. Snad všichni od něj známe hudbu k filmům Kolja, Akumulátor či Vratné láhve. Dále se mohou fanoušci těšit na Čechomor – Rok Ďábla či úspěšnou počítačovou hru Kingdome Come – Deliverance se symfonickým orchestrem. Objeví se i Vivaldiano se speciálním hostem z USA a tou je Tina Guo, sólistka Hanse Zimmera. Co určitě ještě stojí za zmínku, veškerý program v parku je zdarma. Vystoupí takové české hvězdy, jako jsou Emma Smetana, David Koller, Ondřej Brzobohatý, Adam Mišík a další.

Dát tomu všemu nějakou podobu, to chce jistě nutnou dávku trpělivosti a rozhodně organizační schopnosti. Jak se taková akce dává dohromady?

Je fakt, že už jsem to chtěl párkrát zabalit. Občas je to tristní. V dnešní době shánět peníze, to je to nejtěžší. Navíc, lidé jsou dnes velmi zlí a závistiví. Snaží se vás za každou cenu poškodit. Jak se říká, hází vám klacky pod nohy. Do toho se blíží komunální volby, takže všichni jdou proti všem. A pojďme si říct, že tento festival je jakýsi nástroj k tomu, aby si ti, co ho povolili, nějakým způsobem diktovali, co a jak. Takže je to velmi těžké. Naštěstí mám skvělý tým lidí. Každý z nich pracoval například na filmovém festivalu v Karlových Varech nebo třeba na Colours of Ostrava. Já sám jsem dělal několik turné s Lucií. Takže tyhle zkušenosti nám to tak trošku ulehčují. Na druhou stranu víme, že nic není zadarmo. Bohužel se vždy najde někdo, kdo vám to chce znepříjemnit, takže jsme se už několikrát ocitli v situaci, že to „zapíchneme“.

Prodej luxusního mezonetu 4 + 1, Praha, Praha 5

Zobrazit nemovitost

V souvislosti s festivalem bylo podáno anonymní trestní oznámení. Proč? Čeho se to týká?

Neobejdeme se bez dotací. To znamená, že potřebujeme finanční pomoc. Přispívá nám tak město i Středočeský kraj. Doufejme, že do budoucna se k nim připojí i ministerstvo kultury. Zatím tomu tak není. No a ve chvíli, kdy jste pod dotacemi, tak jste pod drobnohledem. A každý anonym, který se špatně vyspí, na vás může podat trestní oznámení. Bohužel to u nás i ve světě je možné a to klidně i bez důkazů. Nerozumím tomu. Vždyť máme za sebou audit. Investujeme do toho velké peníze. Pracujeme čtvrtým rokem zadarmo. A přesto musíme dokazovat svoji nevinu.

Proběhl festival Colours of Ostrava, kde se začalo hodně mluvit o tom, kdo vlastně tuto akci dotuje. A celé to odstartovalo vyjádření Tomáše Kluse …

Já jsem to samozřejmě zaregistroval. Musím říct, že je to názor, který se dá sdílet, pakliže člověk do celé té problematiky úplně nevidí. Já si myslím, že úvaha Tomáše Kluse je správná. Hlavně člověk by měl dělat věci, za kterými si stojí. Na druhou stranu, jako pořadatel festivalu vím, s čím se promotéři těchto akcí musí potýkat. Není možné, abychom dohledávali, odkud vlastně peníze skutečně„tečou“. To bychom nemohli dělat nikdo nic. Kdyby to bral člověk do důsledku, tak by ten festival musel žít pouze z lístků. Bez podpory jakýchkoli subjektů se prostě neobejdete. A mít na to ještě někoho dalšího, kdo bude zjišťovat nezávadnost vašich podporovatelů ve chvíli, kdy vám chybí například 3 a půl milionu, to zkrátka nejde. Takže ano, názor Tomášovi neberu, ale vidím to i z druhé strany. A nic na světě není černobílé. Samozřejmě využívat jakoukoliv veřejnou akci pro nějaké politické záměry, to se snaží lidé už léta. Takže mi to zároveň přijde i legrační.

A přijde vám „legrační“ i Andrej Babiš? Potažmo naše současná vláda? Konečně jsme se jí dočkali, ale vypadá to, že se zase pomalu ale jistě rozpadá…

Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Na tom si trvám. Bohužel dnešní společnost je tak trochu nemocná. Morálka neexistuje. Lhát, podvádět a dělat věci trošku jinak, než se má. To je tady, řekl bych, národním sportem. Je to bohužel důsledek toho, že tu byli 40 let komunisté, kteří v podstatě jiný způsob chování neumožňovali. Takže pokud chtějí lidé něco změnit, tak v prvé řadě musí přestat v hospodě žvanit. Je potřeba se zvednout a začít něco dělat. Tohle je první krok k nápravě společnosti. A pak až začnou lidé něco dělat, tak si můžou jít na ten Hrad sednout sami. Třeba to budou dělat líp. A ještě jedna věc. To je strašně důležité. Já se snažím a děláme to i v Lucii, že jsme apolitičtí. Nehrajeme na žádných festivalech, ani na žádných akcích komunistů, Top 09 nebo ODS či jiné politické strany. Politika a showbyznys se musí zásadně oddělovat.

Na hudební scéně bylo nedávno rušno i u kapely Chinaski. Je podle vás moudřejší v nejlepším úplně přestat nebo udělat „jen“ změnu?

Já jsem s Chinaski dělal tři desky. Takže je znám docela dobře. Strávil jsem s nimi rok a půl života. S Frantou Táborským se dokonce znám ještě z dětských let. Já si myslím, a zažil jsem to hlavně s Lucií, že to ukáže čas. Co udělali nebo neudělali dobře, se nakonec projeví. V každém případě vím jednu věc. Každá změna je krok k novým kvalitám. A je úplně jedno, jestli je bolestivá nebo ne. Každý rozchod je bolestivý. To je bez debat. Pravdou je, že to vždycky nese hůř ta strana, která je odejitá. Ať už jde o partnerský vztah nebo vztahy v kapele. Je samozřejmě náročné to psychicky „rozchodit“. Nicméně Lucie se dala po letech dohromady a nikde není napsáno, že by to u Chinaski nemohlo proběhnout stejně. Anebo ne. Rozpadnou se nakonec všichni na anionty a kationty a pojedou si každý svoje sólo desky. S odstupem víc jak padesátníka si troufám říct, že jsou to vlastně malichernosti. Ve skutečnosti je důležité, aby to dělali s nadšením. Aby je muzika bavila. A aby to pak ve finále naplňovalo i ostatní.

V době, kdy jsme domlouvali rozhovor, jsem vás zastihla v zahraničí. To byla dovolená?

S Vivaldianem jdeme hrát na festival do Řecka, do Soluni. Aby toho náhodou nebylo málo. Takže to byla na půl dovolená a na půl služební cesta. Jinak jsme byli právě v tom Monaku, za tím Ericem Serrou. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v Alpách na pět dní. Dlouhou dovolenou jsme pak měli v únoru. Momentálně je potřeba pracovat a pracovat, protože jak se říká, teď jsou žně pro hudebníky. Do září se tak nezastavím. Musíme dodělat desku s Lucií. A pak snad v říjnu už to bude volnější.

A jak to teda vypadá s novým albem?

Tak právě v září na něm budeme pokračovat. Musíme to dodělat, protože v listopadu jedeme turné, takže by to bylo docela vhodné (smích).

A jaká ta deska bude?

Kulatá, placatá, s takovou dírou uprostřed. A ještě z jedné strany děláme potisk a z druhé strany je hodně stříbrná. Doporučuju na to neškrábat klíči. (smích).

Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste zmizel z hudební scény a jednoduše s tím skončil?

Párkrát jo. Já se ale necítím být jen hudebníkem. Já vlastně v tom, co dělám, to je jedno, jestli je to Lucie nebo Vivaldiano, se snažím být renesanční člověk. Věřím tomu, že všechno souvisí se vším. A stejně jako film, což je nejkomplexnější umělecké dílo, i kapela je taková sbírka všech profesí. Pakliže to chcete mít pod kontrolou, je potřeba na všem pracovat společně. To znamená, že jsme společně řešili, jak mají vypadat klipy. Pracujeme spolu na obalu desky. Chceme, aby to bylo podle našich představ.

Dokážete se v kapele shodnout?

Ne. Absolutně na ničem.

Jak to teda dostanete do finální podoby?

Občas se fackujeme (smích). Někdy to jde líp a někdy hůř. Teď myslím to dohadování, které je vlastně cestou k tomu, aby to bavilo i někoho dalšího, než jen nás čtyři. Robert Kodym jednou prohlásil, že jsme taková směs koření, které je sice chutné pro naše posluchače, ale zároveň dost výbušné. Ale musím přiznat, že někdy je prostě těžké zůstat pohromadě a vydržet spolu. Jsme každý jiný. Několik osobností na hromadě. Ale ve finále to pořád funguje. Lucie je dneska jednoznačně továrna, která zaměstnává, když jede turné, přes dvě stě lidí. Během roku na tom pracuje dalších dvacet lidí. Myslím, že to má stále smysl. Ty tahanice za to stojí.