Rychlá zpověď – výživová poradkyně slavných Lada Nosková: Tipy a triky, jak docílit postavy snů
Lada Nosková je jednou z mnoha výživových poradkyň, přesto ale vyčnívá. Oblíbily si ji totiž české celebrity, kterým pomohla změnit stravovací návyky. A díky své přísnosti a „tvrdé ruce“ je dovedla až k vysněné váze a postavě. Ona sama přitom vypadá jako reklama na krásu a zdraví. V období Vánoc, kdy většina z nás v jídle hřeší, si našla chvíli na rozhovor pro Luxury Prague Life, ve kterém prozradila nejen tipy a triky, jak si na přelomu roku udržet postavu, ale také něco ze svého soukromí.
Jak na tom bývají klienti před Vánoci?
Je hodně velká pauza, protože si dávají klid a chtějí si užít Vánoce. Myslím, že největší mela přijde právě v lednu. Budou nešťastní, že se nevejdou do sukně, mají pět kilo navrch, není jim lyžařské oblečení a takové ty klasické příběhy. Ale kdybych v prosinci odjela na měsíc do Ameriky, tak mě nikdo nepostrádá.
Dá se skutečně za ty dva týdny volna přibrat pět kilo?
Dá. Nevěřila bych tomu, kdybych to několikrát během své šestnáctileté praxe opravdu neviděla. Ale většinou je to tak, že lidé, kterým se to stane, to úplně vypustí. Je jim úplně jedno, co snědí, a vypijí hromady alkoholu. Nemusí ani jíst cukroví, stačí, když jedí tučné věci. Hromady bramborového salátu, chlebíčků, obložené talíře, tříchodové obědy, které normálně nejedí… Vůbec se nehýbou, sedí doma na gauči a po návštěvách. Chtějí si odpočinout, ale přitom si zadělávají na zdravotní problémy.
Teď jste mě úplně vyděsila. Ale potom se to dá rychle shodit, nebo ne?
Naštěstí tohle jsou taková rychlá kila, která se dají během ledna a února zase shodit. Ale proč? Proč bych si měla dělat takhle zle, být z toho nešťastná a dva měsíce zase na něčem makat? Proč si vůbec dělat takové zbytečné překážky? Já to vnímám jako úplnou nezodpovědnost a hloupost. Ale děje se to.
Jak to tedy mám udělat, abych nějak zásadně nepřibrala, když si chci zároveň o Vánocích dopřát a dát si bramborový salát od mámy?
Dopřát si s rozumem. Neříkám nedat si cukroví, bramborový salát a na Silvestra šampáňo. Určitě ano, ale vždy je potřeba mít hranice. Mít v hlavě jasno, co je ta moje porce a zbytečně se nepřejídat. Někdy jíme z nudy, z toho, že není, co dělat. Nechodíme do práce, sedíme u televize, čas nějak plyne. Ani si nevšimnete, že máte pod bradou talířek, na něm deset kousků cukroví a že jste to během jedné pohádky do sebe nasoukala. Vůbec vás nenapadne, že rozpočet talířku je třeba pět tisíc kilojoulů, což je pro někoho celý denní příjem. Měli bychom na tyto věci trochu myslet. Jídla, která se běžně o Vánocích jí, jsou velmi kalorická, nezdravá, a my nemáme žádné hranice. Jinak je jasné, že to špatně dopadne.
Jak vypadají svátky u vás doma?
Mám syna a naštěstí není moc na sladké. Teď je to trochu extrém, protože je v takovém pubertálním věku a sám, opravdu sám, to zdůrazňuji, si přišel na to, že nechce jíst cukr. Při každé buchtě, piškotu nebo v něčem, co udělám doma zdravého, se ptá, jestli je v tom cukr. A já říkám „ne, Olíčku“, nebo jenom trošku. Nebo je v tom čekankový sirup. To je ale takový extrém, myslím si, že ho časem přejde.
Obecně se u nás doma moc sladké věci nejedí. Udělala jsem asi tři nebo čtyři druhy cukroví, které jsou hodně alternativní. Zpravidla tam není moc mouky, nebo jen nějaká zdravější forma, popřípadě je to slazené medem, čekankovým sirupem, ovocem. To znamená, že už to cukroví je odlehčené. Ale myslím si, že my toho moc přes svátky nespořádáme, je to spíš pro návštěvy.
Co se týká Štědrého dne, máme bramborový salát, ale já ho dělám opravdu lehký. Třeba i část brambor nahrazuji jinou zeleninou, buď cuketou, nebo mám takovou vychytávku z dýní. Dýňový bramborový salát bez brambor, a je naprosto úžasný! Smaženého kapra nejíme, dělám lososa nebo nějakou jinou rybu, kterou peču v troubě.
Mezi svátky jíme normálně. Na Boží hod sice jdeme k babičce, která udělá kachnu, ale to je asi tak jediné problematické jídlo za Vánoce. Když zůstáváme doma na Silvestra, tak stejně udělám občerstvení, které dělám vždycky, spoustu zeleniny, sýry, šunky… My nechlebíčkujeme, nejíme žádné klobásy, paštiky a takové věci. U nás se vánoční jídla velmi podobají tomu, co jíme během roku.
Možná s tím alkoholem může být problém, protože člověk si chce dát tady s přáteli skleničku, tam svařák na procházce. Letos jsme odjeli pryč do zahraničí, do Kanady. Ale co se týká jídla, já fakt nemám problém s Vánoci, a vůbec o tom nepřemýšlím jako o problémovém období.
Ale spousta vašich klientů určitě ano…
Ano, určitě ano. Je to pro mě takové úsměvné, protože oni se už dopředu těch Vánoc hrozí. „Panebože budou Vánoce, to zase budu jíst a zase přiberu pět kilo!“ To je hodně úsměvné. Ví, že je to problém, a přesto nejsou schopní s tím nic udělat. Nebo to dopředu zahlásí, řeknou tím omluvu všem. „Ano, já se zase budu přežírat a zase přiberu.“ A už jsou vlastně z obliga, protože už to řekli, tak už se to musí stát. Mně to přijde fakt hrozně postavené na hlavu, že Vánoce se rovnají přejídání. Já to nechápu, nerozumím tomu a přijde mi to úplně scestné.
Jste známá tím, že jste výživová poradkyně slavných osobností. Jak se to stalo?
To tak je, pomůžete jedné a oni si to mezi sebou řeknou. Protože se potkávají, teď se samozřejmě pochválí, když jedna vypadá lépe. Takže ano, stačí se dostat k jedné a pak cesta k dalším je snazší. Já jsem to nijak nevyhledávala, ono se to stalo náhodou. Mou první klientkou z řad hereček byla Kamila Špráchalová. Tenkrát hrála v nějakém seriálu, byla hodně vidět a hodně se o tom psalo v bulváru. Tím jsem se potom dostala k dalším.
Kdo ze slavných je „zlobivec“ a nedodržuje vaši přísnou ruku?
Nemám zlobivce a je mi to záhadou. Oni byli všichni hrozně fajn a všichni následovali mé rady. Až mě to překvapovalo, protože oni to mají objektivně těžké. Zvlášť ty herečky, které hrají v různých seriálech. Jsou odkázané na catering, celý den jsou na place, mnohdy vstávají ve čtyři hodiny ráno, někam se přesouvají. Mají to opravdu těžké s jídlem, to si my vůbec neuvědomujeme. Opravdu se musí spolehnout na to, co jim přinese štáb, nebo co se zrovna v tom filmu se „odehrává“ za jídlo, tak ho musí jíst. A to jde někdy velmi těžce skloubit s dietou. Takže my vždycky hledáme spíš takové ty berličky, to řešení, jak to udělat jinak, nebo jak si z toho cateringu vybrat to správné.
Měla jsem třeba v péči Jitku Asterovou, která šlapala jako hodinky, to bylo neuvěřitelné. Co jsem jí poradila, to udělala, zhubla šest kilo a byla úplně výtečná. To stejné Lejla Abbasová, obrovský dříč, hrozně makala i v pohybových aktivitách. Cvičila doma podle videí, a to, co jsem jí poradila v jídle, uskutečnila v praxi, a výborně to fungovalo. Oproti těm jiným klientkám, které nejsou tolik vidět a není na ně vyvíjen takový tlak, byly skvělé.
Co znamená, když se řekne, že moje výživová poradkyně je velmi přísná?
Nevím, jestli jsem přísná. Myslím, že je to takový první dojem, že řeknu opravdu od srdce, co si o tom myslím: „Takhle by to nešlo, takhle nemůžeme ničeho docílit, musíme to změnit.“ Ale myslím si, že moje metoda je spíše „cukr a bič“. Dám najevo, co je opravdu za čárou, ale dokážu lidi motivovat, pochválit za úspěchy a sdílím s nimi tu radost, když stoupnou na váhu a zjistí, že mají další tři kila dole. Upřímně se s nimi těším a často se objímáme, radujeme se společně. Snažím se být spíše pozitivní a milá, ale když se něco nedaří nebo se objeví zbytečné výmluvy, dám jasně najevo.
Není to tak dlouho, co jste vydala knihu Štěstí na talíři. A teď koukám, že už máte i vlastní produkty.
Tohle je úplná novinka, za celou dobu jsem ve své praxi neměla vlastní produkty. Jsou to takové rychlé svačinky, které si můžete dát třeba na cestách. Než abyste si na benzince kupovala bagetu nebo nějakou blbost, můžete si udělat proteinový shake ze superfood, který se smíchá jenom s vodou. Nebo mám úžasné tyčinky na dopoledne a odpoledne, které si můžete nosit po kabelkách. Zaplácnete tím hlad mezi snídaní a obědem, obědem a večeří. Mám je v šesti příchutích.
Nechala jsem si je vyrobit na zakázku podle vlastních představ, podle mých nutričních hodnot, aby to sedělo do stravovacích plánů klientů. Teď mi to hodně pomáhá, protože se tím usnadňuje práce s klientem. Nemá čas si připravit svačinu, nemá chuť si dát knackebrot a žitný chleba s cottagem, nebo má poradu a nemůže se zakousnout do chleba… Tyčinka vypadá kultivovaně, dá se rozbalit i na obchodní schůzce.
Co se týče kuřáků, je pravda, že se jim hubne lépe?
Nemyslím si to.
Mají totiž rychlejší metabolismus…
To nevím. Nevypozorovala jsem, že by mezi nekuřáky a kuřáky byl nějaký rozdíl.
Myslím tím, že když kuřák končí s kouřením, a chce do toho hubnout, tak se mu strašně zpomaluje metabolismus.
Tam jo, protože kuřáci si cigárem vyplňují pauzy a chvíle, kdy normální člověk místo toho jí. Dají si cigáro a už k tomu nepotřebují jíst, takže toho přirozeně můžou za den jíst méně. Když s tím cigárem skončí a potřebují se něčím uklidnit, jdou po jídle. Může to tak být, a často se to stává. Tyhle příběhy znám. „Skončila jsem s kouřením, přibrala jsem deset kilo v průběhu tři čtvrtě roku.“ Je tam určitá logika, že místo na cigarety vyplnilo jídlo.
Pak je u kuřáků ještě jeden důležitý zajímavý efekt, a to, že cigáro trochu otupuje chuťové buňky. Když přestanou kouřit, najednou jim ty potraviny zajímavěji chutnají, dostávají zpátky chuť. Zjišťují, že tahle věc je opravdu sladká a je víc sladká, než si mysleli dříve.
Byla jste měsíc na Bali. V některých zemích nemají na produktech vypsané nutriční hodnoty nebo složení. Víte, jak si v takových případech hlídat denní příjem?
Největší problém mám s Amerikou. Kdykoliv jsem v Americe, a je jedno v jakém státě, mám problém s cukrem v potravinách. I v potravinách, kde by to člověk nečekal, třeba šunka nebo toustový chleba. Z toho jsem úplně šílená a mám tam velký problém jíst. Strávím o dvě hodiny víc v supermarketu, než si nakoupím správné potraviny, protože všechno musím otočit, přečíst si etiketu a nemůžu si vybrat. Do toho fastfoody na každém rohu a příšerně velké porce v restauracích. Tam po stránce jídla velmi trpím.
Jsou ale země, kde to mám hrozně ráda, kde se uvolním. A to je zrovna Bali a celá Asie, protože právě ta má pro mě ideální stravovací systém. Miluju tam to čerstvé ovoce, zeleninu, ryby, krevety, občas nějakou rýži. Vyberu si od úplně obyčejného warungu, což je taková jídelna za pár kaček někde u silnice, až po nějaké super hipsterské snídaňové bistro. Dám si tam úplně cokoliv, protože vždycky dostanu čerstvé suroviny ve výborné kvalitě. Mnohdy i v bio kvalitě. Není to můj cíl, ale potěší to. Hlavně to jsou ale potraviny, které jsou čerstvé, nemají prodlouženou trvanlivost, nejsou vakuově balené a není v nich spousta přidaných látek.
Vždycky, když se vrátím do Evropy z Asie, jsem v šoku, kolik jíme konzervantů a přidaných látek, které se přirozeně přidávají k šunce, sýrům, jogurtům, mléčným výrobkům. Nehledě na to, že i balené pečivo je různě konzervované. Pak s tím mám třeba týden nebo čtrnáct dní docela zajímavé zažívací potíže, než si zase zvyknu na evropskou stravu. Záleží, v jaké zemi se nacházím, vždy je to hodně odlišné. Ale asi bych měla bydlet někde v Asii. (smích)
Nechcete se tedy přestěhovat?
Chci, ale musím počkat, až syn doroste. Ale chci.
Jak to řešíte, když si jedete na měsíc na Bali? Co vaši klienti? Ti musí být úplně šílení!
Už to mám vychytané, a to mou službou online poradny. Jsem s nimi pořád v kontaktu stejně, jako kdybych byla v Praze, dvakrát týdně. Oni si pomocí poradny MyDiet.cz vypisují report – co, a jak jí. Já jim to dvakrát týdně komentuji, takže je úplně jedno, v jaké zemi se nacházím. Dokonce jim prostřednictvím poradny posílám, co by měli vařit. Dostávají ode mě týdně třeba deset receptů, které jsou jim spočítané na míru, takže je pro ně hubnutí hrozně jednoduché.
Podpora v jejich hubnutí je trvalá, můžou si ve svém účtu v poradně vybrat, co budou vařit a nikdy neudělají chybu, protože všechny recepty, které tam mají nahrané, jsou spočítané přesně na míru. Já vidím, co jedli, a napíšu jim nějaký koment. „Tohle se vám povedlo, tady přidejte víc bílkovin, tady nahraďte jogurt tvarohem.“ Dávám jim tyhle rady i na dálku, protože je samozřejmě nemůžu nechat ve štychu.
Myslím si, že svět tloustne. Jak vidíte lidstvo za dvacet let?
Je to problém, kvalita potravin se zhoršuje. Jíme hodně náhražek a nekvalitních potravin. To, co dřív bylo čistou potravinou, i to obyčejné kuře zabité na dvorku, se teď támhle někde v Libuši vlastně vyrábí. Nechci se nikoho dotknout, ale musím to takhle opravdu nazvat – ty potraviny se vyrábí. Kuře je tam dvacet jedna dní, od toho malinkého roztomilého kuřátka až po to zabité v igelitu, a to není normální.
S tím se pojí spousta problémů, které se v průběhu času takhle nastřádají. A to se bavíme jenom o malinkém segmentu potravin, které jíme. Takhle si můžeme vzít na paškál všechny mléčné výrobky, pekařský průmysl a podobně. Kvalita potravin se zhoršuje vlivem toho, že potřebujeme potraviny s dlouhou trvanlivostí a chceme, aby byly dostupné, kdykoliv se nám zlíbí. A hodně potravin se také dováží.
Ale z toho není východisko…
Není. Je to důsledek globálního světa. Není to normální, ale těžko se tohle bude měnit. Zvykli jsme si i na ten komfort, třeba mít mango a jahody v lednu, a tak dále. Jsou samozřejmě lidi, kteří si tyto potraviny nekupují, protože je jim jasné, že v tom nic není a že je to jenom hmota. Ale spousta lidí si je koupí, a tak to je.
Vlastně ani nevím, co by se mělo nebo muselo stát, abychom jedli zase super kvalitně. Myslím, že přijde čas, kdy si začne víc a víc lidí uvědomovat, jakým způsobem je jídlo spojeno s tím, jak se cítíme a jak vypadáme. Takže lidé na planetě sice stále více tloustnou a tím se zabíjejí, ale pořád je tady hodně těch, kteří to chtějí změnit.
