Rychlá zpověď – Jan Čižinský: Zachraňuje pověst politiků i děti z pod tramvají
Jan Čižinský je starostou Prahy 7. Všichni vědí, že po Praze jezdí na kole. Hodně lidí si o něm může myslet, že je kontroverzní, ale ve skutečnosti je to jeden z nejhodnějších lidí, co jsem kdy potkala. Rád by pomohl co nejvíce lidem, což je ovšem, zejména v politice, velmi obtížné. Je si toho ale na druhou stranu vědom, a tak jedná v zájmu svého nejlepšího vědomí a svědomí. Přestože má kvůli práci na radnici a se sháněním podpisů na volby málo času, posnídal s Luxury Prague Life, kde se rozpovídal nejen o politice, ale hlavně také o rodině, o které zatím nikde moc nemluvil.
Vy jste takový politik, já bych vás nazvala dobrodincem, nemáte to těžké?
Není to těžké, protože máme výborné týmy, které profesionálně fungují. V mém týmu jsou velmi schopní lidé. Jen ještě nejsou příliš známí.
Jak je možné, že vás tak propírají v médiích?
Protože se nás bojí. Nám se v Praze 7 skutečně podařilo naprosto zničit korupci, předražování a klientelismus. Všichni si pamatují, co se tu dělo, jak tu místostarosta dal dva byty za cca 200 tisíc svým dvěma synům, jak tu člověk, který teď kandiduje za ODS do Magistrátu, aby se na to nepřišlo, koupil byt přes sestru své partnerky, jak si tady navzájem přihrávali takto levné byty… Tak tohle jsme tady všechno zarazili. A pokud se nám podaří uspět na Magistrátu, tak se nám to podaří zarazit i tam.
To jsou vysoké ambice. Nebojíte se?
Já bych si vyčítal, a celý náš tým by si vyčítal, kdybychom to nezkusili.
Poznávají vás lidi ze sedmičky, jste tu místní celebrita?
Poznávají mě, nevím, jestli jsem celebritou, ale mám radost, když mě lidi rádi vidí.
A když vás rádi nevidí?
Respektuju to, jsem politik, to k tomu patří.
Stává se, že vás lidé atakují, ať už emailem nebo slovně?
Spíše na sociálních sítích. Emailem čas od času, slovně málokdy.
Co na to vaše rodina?
Překvapivě nás to doma sjednocuje a spojuje. Je vidět, že to úsilí má smysl, že se opravdu organizátoři pražské politiky, pražští kmotři, bojí, že by o svůj vliv a o své zdroje mohli přijít.
Co vy s tou mocí, tím vlivem budete dělat?
Totéž jako v Praze 7. Když jsme byli zvoleni, lidi, kteří měli máslo na hlavě, jsme na úřadě už ani nepotkali. Zmizeli ještě před tím, než jsme na úřad nastoupili. Drtivá většina úředníků, drtivá většina, si oddechla, protože najednou byli svobodnější a mohli dělat svou práci a nikdo je nezatahoval do žádných podivností. Jsem hluboce přesvědčený, že i úředníci na magistrátu chtějí dělat svou práci, chtějí ji dělat dobře a nechtějí být taháni do nějakých nepoctivostí.
Jak se stalo to, že z popeláře, kterým jste chtěl být jako malý chlapec, jste se dostal do politiky?
To se stalo tím, že mě vždycky zajímalo to, co se děje kolem mne. Vedl jsem skauty, stal jsem se učitelem. Pak se nám v Praze 7 podařilo úspěšně završit referendum, které zlevnilo trojnásobně radnici. Měla se zde stavět radnice za miliardu korun. Díky úspěšnému referendu jsme pak vyhráli volby a teď radnici stavíme za třetinu ceny. A nyní chceme pomoci celé Praze. Jsem pražským zastupitelem, jsem starostou, takže vidím, jak Praha špatně funguje. Je nám Prahy líto. Třeba teď ve čtvrtek se stalo, že sedím na zastupitelstvu a vidím, jak se schvalují změny územního plánu, jak se zastavuje louka, která byla vždycky loukou, jak pro to hlasuje ANO, ČSSD a pár lidí z TOP 09, kteří už vědí, že nebudou na kandidátce… To je strašně smutné. Být na zastupitelstvu, kde kdokoliv může říct: „Tato změna, kdy se mění louka na stavební parcelu, se přesouvá z tabulky "neschválit" do tabulky "schválit“ a najednou to projde, tak takové město je prostě chudákem. Ta diskuse o změnách má probíhat v komisi, ve výboru, ale to, že se nesouhlas otočí na zastupitelstvu, to naznačuje klientelismus.
Vy jste rodilý Pražák?
Ano, narodil jsem se v Praze 1.
Ale šéfujete Praze 7.
Tam jsem se přestěhoval po svatbě. Moje žena je z Holešovic.
A nelitujete toho, že nešéfujete Praze 1? Nechcete zvelebovat jedničku?
Ne že by to jednička nepotřebovala (smích), ale já se vždycky starám o to, kde žiju. Ale jedničku chce zvelebit můj bratr Pavel, který tam stále bydlí. Pomohl zachránit Nemocnici Na Františku a teď bude kandidovat za PRAHA 1 SOBĚ ve volbách a doufám, že současného pana starostu vystřídá.
Je váš bratr jako vy?
Je lepší. Doufám, že se mu to podaří.
Máme před sebou léto, co nějaká dovolená?
Tohle léto bude pro rodinu náročné, protože nejdříve potřebujeme nasbírat podpisy, abychom jako PRAHA SOBĚ vůbec mohli kandidovat…
Což děláte všude. Já vás potkala v Riegerových sadech…
Ano, všude, ale na tom je vidět, kolik lidí chce změnu v Praze. Máme skutečně stovky velmi obětavých sběračů, kteří chodí a mluví s lidmi. Myslím, že taková akce tu ještě nebyla. Takové vzedmutí zájmu o pražskou politiku.
No a v srpnu začne pomalu kampaň, takže dovolená nebude nic moc.
Ale počkejte, někam přece pojedete?
Pojedeme s rodinou na tzv. manželská setkání. To je týden, kde se sjede spousta manželských párů, a pracují na tom, aby se jim manželství nerozpadlo.
To jsem ještě nikdy neslyšela…
Mimo jiné díky tomu to taky u nás doma ještě funguje.
Fakt? A co se tam teda dělá?
Jede se i s dětmi. Starší děti se starají o ty mladší. Je to vlastně geniální systém, jak předávat dětem hodnoty rodiny. Děti současně vidí, že rodiče pracují na tom, aby manželství fungovalo. Jsou tam přednášky a diskuse, kdy si zopakujete, proč spolu vlastně jste a co je třeba dělat, aby vztah vydržel. Jezdíme do Třeště, ale podobná setkání jsou různě po celé republice. Loni jsme byli poprvé, letos jedeme zas a určitě budeme chtít jezdit dál.
Kolik let jste manželé?
Letos to bylo deset let.
Jak jste oslavili výročí?
Byli jsme na večeři a bylo to hezké.
Vy jste teda romantik. (smích)
(smích) Jojo… To byly nejdůležitější volby mého života, když si mě moje žena zvolila. Žádné důležitější už nikdy v životě nevyhraju.
Máte tři dcery, kolik jim je?
Devět, šest a tři.
Nechcete ještě kluka?
Holčičky jsou skvělé, šikovné, jsou roztomilé. Ale je pravda, že můj táta měl tři holky a pak měl tři kluky…
Vy máte pět sourozenců? To je šílené…
Moje žena je z pěti sourozenců, takže když se naše rodiny sejdou, je to velká párty.
To si vůbec nedokážu představit.
To ještě nejsme velká rodina. Znám větší. Před pár dny se narodila v naší zemi po patnácti letech čtyřčata. Toho tatínka jsem učil a maminka je kmotrou jedné z našich dcer. Známe se velmi dobře, dokonce nám zpívala na svatbě v kostele. To je velká rodina. Tam fakt jezdí na rodinné srazy autobusem.
Vy jste i zdatný sportovec, lezete…
Nejsem velký sportovec, je to spíš vysokohorská turistika než nějaké nebezpečné lezení.
Vylezl jste na Mont Blanc!
To je takový výlez na kopeček, nic extra složitého.
Jak nic extra, na to se chystají lidi roky!
Třeba Monte Rosa, druhá největší hora Evropy, je komplikovanější. Ale já fakt nejsem žádný velký sportovec. Sportuji tak, že jezdím do práce na kole, ale jinak na sport teď bohužel nemám čas. V zimě jezdíme s dětmi na lyže. Jezdíme i na běžkách, kvůli tomu jsem i upravil kočárek a přidělal na něj lyžičky. Vedl jsem deset let skauty. Tam jsme hodně hráli fotbal a chodili po výpravách.
Takže umíte přežít v přírodě? Umíte rozdělat oheň o kameny?
Oheň bych asi, kdyby bylo sucho, zvládl udělat, ale ne o kameny.
Letos sucho je… Co ještě umíte? Prodejte se mi trošku!
Nechci se chlubit. Ale třeba za chvíli budeme oceňovat tři pohotové zachránkyně, které zachránily topící se dítě. Jdu je do Stromovky ocenit a poděkovat jim. Takové věci dělám proto, aby lidé věděli, že není ostudou někomu pomoci. Je potřeba jen rychle reagovat, není důležité přesně vědět, jak pomoci. To třeba skauti umí. Skauti jsou lidé, kterým není jedno, co se kolem nich děje a nestydí se zasáhnout. Takže třeba, a teď to bude vypadat jako chlubení, tady zrovna na Štrossmajeráku jedno dítě vběhlo pod jedoucí tramvaj, a protože jsem skaut a rychle reaguju, tak jsem ho zvládl chytit a vynést zpod tramvaje. Nic se mu nestalo.
Vidíte, to není chlubení…
Ale když to říkám sám o sobě, tak to chlubení je.
Ale tak ptám se na to. Takže první pomoc pro vás není také problém.
Není. Mnohokrát jsem zasahoval při různých nehodách.
Ještě mě zajímá, zda se vy zajímáte o trošku ty povrchnější věci, jako je móda. Jestli vám záleží na tom, jaký máte telefon, oblek nebo kolo.
Kolo mám takové, aby mi ho nikdo neukradl. (smích) Před půl rokem mi ho ale někdo ukradl, ale rychle poznal, že je k ničemu, takže se zase našlo. Což se stalo už podruhé. Módu nijak neřeším, snažím se, abych trošku vypadal, ale moc to neprožívám. Nakupování je noční můra. Radí mi moje žena nebo Hanka Třeštíková, naše radní pro kulturu.
Máte nějaké tetování?
(smích) Nene. Nikdy jsem o tom ani neuvažoval.
Když byste si měl udělat profil na seznamce – hovoříme skutečně hypoteticky, vzhledem k tomu, že jste šťastně ženat – čím byste se vypíchl, čím byste se prodal v tomhle tisíciletí?
Já nevím, asi bych tam dal, že mám rád rodinu. No a ještě bych tam dal, že sliby beru vážně.
Podle mě takoví lidé už nejsou.
Je jich spousta.
Nejste vůbec konzumní.
To nejsem, to je pravda.
Umí na vás třeba zacílit reklama v televizi?
Každá reklama si na mě vyláme zuby, nejednám pod vlivem reklamy. Rád používám věci, dokud slouží. Je mi líto věcí, které lidi vyhazují jen proto, že vyšly z módy. Tuhle jsem doma našel starý batoh a chodil jsem s ním po světě. Z toho byla moje žena nešťastná a tak mi ho odvezla zpátky do Prahy, kde si s ním chodit netroufnu.
Pojďme náš rozhovor ukončit. Zajímá mě, jaký bude váš další krok, ať už volby vyhrajete nebo ne.
Pokud volby vyhrajeme, pokud se v Praze podaří změna a dostanou se tam poctiví lidé, tak žádný odpočinek nebude. Tam pak bude třeba okamžitě začít pracovat a zlepšovat rozhodovací procesy. Co je třeba v Praze udělat jako první, jsme již před časem popsali paní primátorce, ale ta nám loni v říjnu odpověděla, že jde jen o náš předvolební tah. Že neuspějeme, si nepřipouštím. Praha změnu prostě potřebuje.
Tak vám držím palce, děkuji za rozhovor.
