Rychlá zpověd' - Dominik Hašek: Než najdu lásku, to se dřív stanu prezidentem!
Velký sympaťák se nám rozpovídal o svých byznysových plánech, ale také o tom, která žena v jeho životě je pro něj ta jediná a proč už s další láskou nepočítá.
Řekněte mi, jak se žije hokejové legendě? Jak jste zaplnil svůj čas poté, co jste ukončil kariéru?
Je to životní změna. Když člověk celý život dělá něco, kde má jasně daný svůj režim a má to nalajnované - trénink, zápas, příprava - najednou přijde prázdno. Každý sportovec si na to ale musí zvyknout, že se to změní. Hledal jsem něco, co by mě zaujalo. Životní styl, se kterým bych byl spokojený. Snažím se život prožít tak, aby mě bavil.
Kterými věcmi konkrétně jste ho zaplnil?
Jedna věc je byznys, který dělám, který mě nejvíc naplňuje, ale kromě toho jsou to i jiné věci než povinnosti. Pořídil jsem si i pejska a hodně se věnuji myslivosti, jdu se projet na kole nebo s kamarády zahrát si hokej, fotbal nebo nohejbal.
A co z toho děláte nejradši?
To nejde říct. Někdy toho je hodně. Mít psa je závazek, ale kdybych neměl život naplněný, tak by to nebylo dobré.
Nudíte se někdy?
Teď právě dost málo, což je důležité, protože, jak říkám, není nic horšího než se probudit, koukat do stropu a nevědět, co budete dělat. To se mi taky už stalo. Je to hezké, když to takhle máte maximálně čtrnáct dní, ale to je tak akorát. Díky byznysu a mým koníčkům to ale naštěstí u mě neplatí.
Jak dlouho jste se tak probouzel než jste si dokázal život znovu nějakým způsobem nalajnovat?
Když skončíte, tak vám to první měsíc, dva, tři nepřijde. Bylo léto, takže jsem si ho užil. Ale bylo to jiné. Když hrajete, taky si léto užijete, ale s tím, že na podzim začnete hrát, takže pak začínáte trénovat. Vše bylo vždy zaměřené na daný cíl, který mě čekal. Tedy připravit se na sezónu, která začínala v září. Najednou tam ten cíl nebyl. Trvalo to rok, dva. Určitě to nebyly měsíce. Já jsem vždycky věděl, že chci něco dělat, že chci něco tvořit. Jen jsem nevěděl, co přesně. Pak jsem se dostal k tomuhle - ke Smartymu.
Co vás utvrdilo v tom, že právě tohle bude pro vás dobrá cesta?
To byla náhoda. Byli jsme v Německu, hráli tam nějaký charitativní turnaj v hokeji. Oslovil mě tam člověk, který dělal nápoje a chtěl, abych je propagoval u nás a severní Evropě. Už jsem byl skoro před podepsáním smlouvy, že budu dělat jejich distributora, ale pak jsem se rozhodl, že si založím vlastní značku.
Takže jste si během toho vyjednávání řekl: “Proč bych nemohl mít vlastní značku?” ?
Přesně tak. Navíc se mi některé metody propagace nelíbily a neztotožnil jsem se s tím dostatečně. Když člověk něco tvoří sám, tak do toho dá "to svoje". Jsem rád, že tomu můžu věnovat celé své já. Líbí se mi, že jsem si to celé vypiplal, jak se říká “od plínek”, od vývoje produktu, designu, jména, loga, všeho vyjednávání. Samozřejmě s lidmi, kteří mi v tom pomáhali.
Já jsem si ale všimla, že jste v minulosti uváděl, že Smarty zatím nevydělává a lidé ten nápoj neberou příliš vážně. Proč si myslíte, že to tak je?
Vím, kolik bych měl prodat kterého nápoje a co do toho zpětně dávat, aby to vydělávalo. Zatím jsou prodeje třikrát menší než náklady.
Co pro to uděláte?
Dvě věci. Musím přesvědčit prodejce, aby si to od nás odebírali a pak lidi, aby si pro to sáhli.
Co je těžší?
Obojí je velmi těžké.
Když porovnám profesi úspěšné hokejové legendy a začínajícího byznysmana, v prvním případě vám lidé věřili a teď propagujete drink, o kterém lidé nejsou úplně přesvědčení. Najednou jste na opačné straně. Jak se cítíte?
Máte naprostou pravdu! To je dobře, že jste to řekla. On vám to většinou nikdo neřekne, ale je to cítit z jejich reakcí. Já jsem ovšem s tím, že to tak bude, počítal. Nejsem překvapený. Je to o produktu a musíte ty lidi přesvědčit. Prodeje se zvyšují, ale potřebuji, aby to rostlo dvakrát, třikrát rychleji. Je to tvrdá práce, ale o to víc vás pak těší, když dosáhnete nějakých úspěchů. Musíme se dostat do čerpacích stanic, prodejen. Teď jsme v Tescu, Makru, Rossmannu, částečně v Žabkách, ale potřebuji, abychom byli v deseti, patnácti řetězcích.
Slavné jméno může dveře často otevřít, ale také zavřít. Myslíte si, že v tomto případě to jméno Dominik Hašek komplikuje? Třeba kdyby to dělal někdo neznámý, tak by to šlo lépe.
Nedokážu to odhadnout. Je pravda, že když zvednu telefon, tak to otevře cestu, ale nápoj to neprodá. Ve vyjednávání vás vyslechnou, často se s Vámi vyfotí nejen šéf, ale i zaměstnanci... O to více je frustrující, když jste přesvědčený, že tam jdete s výborným produktem a ono to nevyjde. Ale nesmí vás to odradit.
Pokaždé s těmi lidmi jednáte vy? Spousta celebrit totiž mnohdy začne podnikat a svěří to třeba kamarádovi, který pracuje za ně. Což bývá často i důvod, proč řada celebrit zkrachuje.
Já jsem Smarty, já chci tu zodpovědnost vzít na sebe. Když můj zaměstnanec neodvede svoji práci, stejně to jde za mnou. A já to tak beru. Chci zodpovědnost. Ať je to v dobrém nebo ve špatném. Někdy to je ale tak, že něco nakousnu a detaily už pak řeší někdo jiný.
Byznys máte teď na prvním místě?
Jednoznačně. A jak už jsem říkal, taky mám pejska.
Jak se jmenuje?
Gándý.
A co láska?
Ne, to už ne.
Už nikoho nechcete?
Ne. Já už jsem se dvakrát rozešel a už nikoho nehledám.
Láska ale většinou do života vstoupí nečekaně. Vy říkáte, že nehledáte, ale třeba ještě přijde.
Já myslím, že už ne. Už jsem byl zamilovaný dvakrát a znovu se to už, podle mě, nestane.
Nikdy neříkejte nikdy!
To je sice pravda, ale já myslím, že ne.
Takže láska jen k dceři? Pořád zpívá?
Dokonce i skládá. Studuje třetím rokem hudební školu v Leedsu.
Jak často se vidíte?
Asi třikrát za rok.
Není to málo?
Já to beru tak, že si jde za svým snem. Jezdí domů v zimě a v létě.
A kde by chtěla žít?
Myslím, že jí to je jedno. Neřeší to. Říkala, že uvidí, kam jí vítr zavane. Povídala něco o Francii, Anglii, Americe a v Praze se jí líbí taky. Možná to bude podle toho, kde si někoho najde.
A vy byste do ciziny zpátky nechtěl?
Ne. Já jsem za poslední dva roky snad nebyl ani nikde na dovolené. Jezdím jen občas do Ameriky, protože tam mám s Buffalem Sabres svoji charitu. Jednou, dvakrát za rok tam tedy jedu pracovně. Odpočívat jezdím většinou na Šumavu nebo do Krkonoš na hory zalyžovat si. Já to tady miluju. Jsem šťastný tady.
Stal se z Vás samotář?
Jak se to vezme. Mám rád lidi kolem sebe, ale určitě si to bez nich umím představit. Občas jdu na pivo, často si zahrát hokej nebo fotbálek, ale na druhou stranu žiju sám s pejskem a miluju to prostředí, ve kterém jsem. V tomto směru asi samotář jsem. Zábava déle do noci mi nechybí, když tomu ale situace nahraje, nevyhýbám se tomu.
A takové to šílenství kolem vás vám nechybí?
Všechno má asi své pro a proti. Když někam přijdu, tak mě poznávají, když nechci, aby mě poznávali, tak si vezmu čepici.
Čepice pomáhá?
Částečně. (smích) Samozřejmě, že to není takové, jako když jsme vyhráli olympiádu, je to jiné. Beru to ale tak, jak to je.
Když jste vyhráli olympiádu, tak lidé skandovali: “Hašek na Hrad!” Uvažoval jste nad tím aspoň chvilku?
Hodinu po zápase mi volal pan prezident Havel a přesně tohle zmiňoval. Tak jsem mu odpověděl: “Nebojte se o své místo, já chci hrát ještě hokej.”
Teď už ho ale nehrajete. (smích)
Teď mám jiné zájmy. Co bude za pět, za deset let se uvidí. Tyhle věci nechávám otevřené. Tohle dokonce vidím otevřenější než to, že hledám novou lásku. To, že se stanu prezidentem naší země, je mnohem pravděpodobnější, než že najdu nějakou novou slečnu. (smích)
