Top hledané
Výsledky (0)
Hranice mezi vandalstvím v Česku a uměním ve světě je až příliš markantní

NA FÉROVKU: Čmáranice na Karlově mostě nebo graffiti jako umění za miliony?

Karolína Lišková
27. července 2019
+ Přidat na Seznam.cz
4 minuty
Speciální rubrika

Ráda bych trošku polemizovala na téma graffiti, sprejerství a celkově o kultuře ničení cizích věcí. Musím říct, že i když už je mi dávno přes třicet, tak ani v mládí jsem se na počiny nepřehledných čmáranic nedívala s obdivem. Naopak. Možná proto, že nedokážu sama nakreslit pořádně ani sluníčko... Každopádně bezmozky, které vezmou do ruky sprej a počmárají jakoukoliv stěnu nečitelnými podpisy a tagy, bych střílela bez milosti. Případ poničení Karlova mostu mi doslova hnul žlučí. Byť nesouhlasím s mnohým v arabském světě, jedno mi přijde fajn, za krádež se seká ruka... neměli bychom se inspirovat?

Berte to prosím s nadsázkou. Kdybychom se řídili mottem - oko za oko, zub za zub, běhalo by u nás mnoho znetvořených lidí, stát by nezvládal vyplácet invalidní důchody a dobrovolníci s dobrými srdíčky by nás u metra otravovali ještě víc než teď, abychom přispěli na chudáky bezruké. Oni to už přece nikdy neudělají... jasně že neudělají, nemají čím by totiž chmatali!

Nicméně když si dva Němci přihnou a rozhodnou se jít a počmárat jednu z našich nejdůležitějších, signifikantních památek, napadaly mě nejrůznější tresty a žádný nebyl humánní. Už jsem vám říkala, že jsem pro trest smrti? Ale to odbočuju. 

Když jsem před lety poprvé navštívila Dubaj, překvapilo mě, jak bezpečné místo to je. Když si někde na zídce zapomenete foťák, můžete si být jisti, že tam za tři dny bude, protože tady se za krádeže sekají ruce. Pravdou je, že vás tu taky ukamenují za nevěru nebo čarodějnictví, když náhodou nejste zahalená od temene hlavy k palci u nohy, tak jste pro ně prostitutka... Krapet zvláštní kultura, ale co už...

Já si prostě nemyslím, že peněžitý trest a vyhoštění je dostatečné. Jak se bude kontrolovat vyhoštění v případě otevřených hranic? Falešnou občanku vám v podstatě vystaví na počkání skoro už na poště. Vězení mi přijde jako nesmyslné, ještě by to nás, daňové poplatníky, stálo peníze. Upřímně mi z toho to sekání rukou vychází nejlépe... A ještě bych je samozřejmě nechala tu zeď vyčistit! S tou jednou rukou...

Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m
Luxusní penthouse na Praze 1 - 226m, Praha 1

Nevychovaní cizinci

Do Prahy jezdí za zábavou, pořád jsme pro ně levná země východní Evropy, kde alkohol teče proudem za pár "éček". Ale já se ptám - jakým právem sprejuješ na české domy, zdi nebo cokoliv?! A výmluva: "Jé my byli opilí a neuvědomili si, co je to za památku..." To jsou kecy. Co kdybych se já takhle pěkně opila a rozhodla se zničit ti nově zakoupený barák za miliony nějakým pěkným čmárancem a pak řekla: "Jéé promiň, netušila jsem, že je to tvůj dům, byla jsem opilá." Co mi na to asi tak povíš?

Nikdo nemá právo prostě ničit nic. V Praze existuje spousta legálních ploch. Přesně !35!, kde si tito kreativci mohou vybíjet své umělecké rozervané duše. Příkladem je Lennonova zeď. Tam se najdou občas fakt hezké obrázky. Když je prostě někdo nadaný, může být graffiti i pěkné, něco říkající a pokud chybí talent, stačí nakreslit srdíčko a napsat sluníčkářský pozdrav. "Peace" a "Love" ještě nikdy nikoho neurazilo... tedy pokud září na legální zdi. 

A všimněte si, že pokaždé, když se řeší počmáraná česká památka, viník bývá ze zahraničí.

Fenomén Banksy

Přitom existují i skuteční umělci, jejichž díla na stěnách stojí obrovské peníze. Řeč je o Banksym. To je prostě frajer! Nikdo neví, kdo to ve skutečnosti je. Mrkněte na Wikipedii, nabízejí tam tři identity. Jeho práce je úžasná. Sprejuje po celém světě inkognito. Fotografie s jeho obrázky se draží za statisíce dolarů. Když se někde objeví nová malůvka, tak se i hlídá, aby ji někdo přes noc „neukradl“ nebo nezničil.

Ve městech jako je Londýn, Berlín nebo New York se pořádají výpravy (tours) městem, kde se díváte jen na graffiti. A obdivujete ho! Má prostě svou kulturu a historii. V Londýně jsem se jedné zúčastnila a přiznávám, že některé práce mě uchvátily. Nemá to nic společného s prachsprostým sprejerstvím. Je to prostě umění.

V Torontu existuje jedna celá graffiti ulice, každý týden tam můžete projít a najdete něco jiného, co vás přinutí zastavit, podívat se na to a zamyslet. Co tím chtěl autor říct, jak se asi cítil, co to dá mně? Radost, smutek nebo mi jen prostě obraz vykouzlí úsměv na rtech? Přesně tyhle pocity by ve vás mělo umění vyvolat. Ti dva Němčouři podle mě nikdy v žádné galerii za uměním nebyli, jinak by na ten most aspoň nasprejovali Karla IV! 

Vášeň hraničící s posedlostí

V Česku existuje umělkyně, která si říká Sany. Bylo jí čtrnáct, když vzala poprvé do ruky dózu a na betonovou zeď napsala svůj vzkaz světu.

„Je to vášeň hraničící s posedlostí,“

tvrdí o malování na vlaky, metro a industriální plochy dnes třiatřicetiletá žena. O graffiti a ženách, které jej provozují po celém světě, natočila film Girl power. Ten samozřejmě vzbudil rozporuplný zájem. Ani tento počin ji ale nepřiměl vystoupit z ilegality. Ví, že to, co dělá, není kompatibilní s právem. Ale aspoň nečmárá na památky!

Co ale na téhle holce obdivuji, je, že i když balancuje na hranici zákona, snaží se svým umem pomáhat ostatním. Pořádá například workshopy pro seniory a děti s handicapem. Učí je sprejovat. Každý, kdo se věnuje starým, opuštěným a nemocným lidem, má u mě respekt a obdiv.

Na závěr mě zajímá tedy váš názor na formu tohoto umění. Co si myslíte celkově o sprejerství a graffiti? Jak byste naložili se těmi dvěma vykuky, kteří nám znehodnotili památku?

Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze