Na férovku: Babišovi a Fialovi zástupci se střetnou v bitvě o důchody. Jestli se nedomluví, zaplatí za to občané, zase

Počínání obou stran má svou logiku, nicméně výsledkem je politická komedie, která odsouvá na pozadí řešení důležitých společenských problémů. Jedním z nich je otázka budoucnosti důchodů. Na oko se zdá, že pod dohledem prezidenta Petra Pavla, se političtí aktéři rozhodli na chvíli přestat s nekonečnou dětinskou přestřelkou na téma: "já ne, to ty!"

Výsledek je však v mlze, a co hůř, bitva důchodovou reformu byla prohrána již v minulosti a nyní se jen řeší otázka, jak velké budou ztráty. V těchto intencí je nutné sledovat aktuální opozičně-koaliční rozepři.

Luxusní byt s balkonem 98m, Praha, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Švédská buducnost Česko nečeká

Ve stručnosti si připomeňme, jaký byl příběh české důchodové reformy. První důchodová komise (tzv. Bezděkova) byla zřízena premiérem Vladimírem Špidlou v roce 2004, takže letos je to krásných 20 let, kdy si vrcholní čeští politici definitivně uvědomili demografické změny, jejímž nevyhnutelných důsledkem je neudržitelnost tehdejšího, respektive současného, systému penzí.

Vývoj nikdo nezastaví, prodloužila se průměrná délka lidského života a rovněž klesla porodnost. Jedná se o jevy typické pro všechny vyspělé země. Proto náš systém, kdy současní pracující platí na současné důchodce, začal být problematický, jelikož důchodců přibývá.

Ekonomové však přišli s poznatkem, že pokud člověk celoživotně investuje, tak může v penzi sklízet plody svého snažení. Jenže bližší je košile než kabát a řadě lidí význam principu dlouhodobého odkládání peněz na stáří nevysvětlíte, a tak např. ve Švédsku si lidé odkládají peníze z vlastních daní. V Česku bychom je nazvali sociální pojištění.

V roce 2011 přišla s podobným pokusem o skutečnou reformu Nečasova vláda a její hlavní tváří se stal Miroslav Kalousek. Jenže jako obvykle se dobře míněný záměr podařilo zničit následnými úpravami a lobingem finančního sektoru, který chtěl na změně dobře vydělat. Sobotkova vláda s podporou "začínajícího" politika Andreje Babiše důchodovou reformu zrušila a nahradila jí slibem něčeho lepšího. A u slibu zůstalo.

Babiše budoucnost nezajímala, nyní už je pozdě

Politici hnutí ANO seděli 8 let ve vládě aniž by hnuli prstem směrem k vylepšení důchodového systému. Šlo o časy velké ekonomické konjunktury, kdy bylo možné zisky státního rozpočtu investovat do skutečné důchodové reformy. Nyní je situace státního rozpočtu opačná a tudíž je nemožné do důchodových změn investovat. Tudíž vládě nezbývá než zvýšit důchodové odvody anebo prodloužit věk odchodu do důchodu. nyní víme, že půjde primárně o pozdní odchod do důchodu. Mírné zvýšení odvodů pro OSVČ systém nevytrhnou.

Poslední okno příležitosti, jak stát mohl zajistit vyšší penze "západního střihu" českým důchodcům byl v prvních letech hnutí ANO ve vládě. Nikdo tehdy nemohl tušit, že přijde covid a ukrajinská krize a s tím stamiliardové náklady, jimiž by se dala skutečná důchodová reforma zaplatit. Jenže budoucnost státu trestně stíhaného předsedu vlády Babiše nezajímala. nedobrou vizitku nezájmu o problematiku dává i tehdejším ministrům z ČSSD.

Čas se nedá vrátit a kdo chce mít v penzi dostatek prostředků, musí se o to zasadit sám a investovat. Ať už do v Česku populárních nemovitostí nebo ve světě populárních akcií. Hezky na vlastní triko, bez garancí státu. Jakkoliv nemusíme traktoristu v roli ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku mít v lásce, jeho snaha zachránit, co se dá ve jménu vlády Petra Fialy, mu slouží ke cti. Jenže už pouze zachraňuje ruiny po prohrané bitvě.

V současné politické diskuzi jde o to, jestli politici zvládnou udržet alespoň základy zničených staveb a dát na ně střechu, která ochrání alespoň před nejhorším lijákem. Druhou variantou je nechat poničenou infrastrukturu nechat úplně rozpadnout. Budoucnost ve státě, který nemá peníze na školství, zdravotnictví, dálnice apod. není zrovna růžová.

Cesta k vysokým penzím ve stávajícím systému neexistuje, pokud někdo tvrdí opak, tak lže. Bohužel na chytré řešení pro všechny, už je nyní pozdě. Občané tak mohou sledovat, jak se k problému staví jednotliví politici, jestli najdou společnou řeč nebo ne. Zásadní informace je pro ně však jasná, stát se o blahobytnou penzijní budoucnost nepostará, ve hře už je jen individuální řešení a individuální odpovědnost.

Zdroje: ČTK, apscr.cz, autorský text, komentář