Rychlá zpověď návrhář Lukáš Lindner: Šaty pro Beyoncé
Tebe hodně opěvovali na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku. Jaké to je? Protože my dva jsme se spolu seznámili v době, kdy ses teprve začal dostávat do povědomí.
Samozřejmě je to skvělé a jsem za to rád. U MBPFW se mi líbí, že má svoji kontinuitu. Je to takový rozjetý vlak. Každý půlrok nová kolekce, což nás nutí neustále pracovat na něčem novém. Je to akce na světové úrovni. To je také dost motivující.
Předpokládám ale, že to je finančně náročné.
Je to náročné po všech směrech. Všichni víme, že tady v Čechách nejsme značky velikosti módních domů. Proto i naše tvorba a její produkce je značně omezená. Nemůžu si dovolit pouštět ven pouze kreativitu bez toho, abych přemýšlel, co bude pak. Musím myslet na klienty, aby je modely zaujaly a následně se prodaly. I když bych se někdy rád rozjel bez ohledu na tyto důvody, musím se často krotit a s tím pochopitelně souvisí i finance. Na druhou stranu je to ale také určitá výzva.
Jak už jsme zmínili, MBPFW je na světové úrovni. Doufal jsi, že ti přinese zahraniční klientelu?
Já mám nějaké zahraniční klienty. Tedy spíš jsou to cizinci žijící v Čechách. Akce, jako je fashion week, je celkově zajímavá na nové kontakty. Ať už se jedná o klientelu či marketing a PR. Může si tě někdo všimnout.
Děláš i couture. Spousta takových modelů bývá ale v reálu nenositelných. Když myslíš na klientelu, znamená to, že se snažíš, aby byly prodejné?
I couture modely jsou nositelné. Jak už jsem zmínil, musím myslet na budoucí majitele mých modelů a nebudeme se tvářit, že tady je někdo z českých návrhářů v takové pozici, aby se lidé po přehlídce o celou kolekci poprali a druhý den byla prázdná ramínka.
Když jsme u té kolekce, tak mi řekni, co je vlastně teď IN a OUT?
(smích) Já tyhle otázky tak nemám rád.
Mně to je jasné, ale já to chci vidět z tvého pohledu.
Já ti neřeknu, co je IN a co je OUT, protože z mého pohledu se opravdu nosí všechno. Když se podíváš na průřez trendy, tak ve všech těch kolekcích se objevují různé prvky. Pořád funguje oversized, minimal, hodně geometrie, ale také spousta domů mělo v kolekcích přesný opak - oproti jednoduchosti hodně zdobné prvky. Jsou to motivy výšivek, obrázky, zvířata, květiny. Inspirace přichází z 80. let a mnoho jiných prvků z minulosti se neustále objevuje a míchá v kolekcich těch nejlepších značek a domů.
Takže se podle tebe vrací hodně móda z minulých let?
Ano, ale to je dlouhodobá věc. Styly se míchají, kombinují s různými obdobími ve všech verzích. Jak v luxusní módě, tak ve streetwearu a to je úžasné. Můžeš mít co chceš, žádný diktát neexistuje. Chceš tepláky a k tomu luxusní sako? Žádný problém! :)
Co v módě nesneseš?
Nevím, proč mě tak silně odpuzují legíny na ženách. Nemluvím o sportu a legínach, tam je to v pořádku. V opačném případě bych zavedl tvrdý diktát.
Ještě, že je nenosím a nevzala jsem si je!
Jako součást nějakého denního oděvu prostě ne! A můžou to být klidně legíny za stopadesát tisíc a mě to neobměkčí. Můžeš mít super postavu, ale mně přijdou vulgární, laciné... Co mi ale vadí obecně, je to, když lidé moc nerespektují svoji osobnost ve smyslu oblékání.
To mi vysvětli.
Lidé mají pocit, že si můžou obléc cokoliv. Většinou se snaží něco vyzdvihnout, ale často to má úplně opačný efekt. To, že někdy méně je více, prostě opravdu funguje. I když mám rád extravaganci a úlety, vždycky to nějak musí korespondovat s danou osobou. Možná, že to bude odvážné tvrzení, ale hodně to souvisí se sebevědomím a inteligencí. Nemusíš být fashion odborník, ale když jsi inteligentní a máš přirozené vnímání věcí, tak si myslím, že máš i vytříbený vkus a jistý cit pro něj. Znám lidi, co vůbec nesledují módu, moc je nezajímá, co je zrovna IN a přitom se oblékají úplně úžasně a dělají to podle nějakého vnitřního pocitu a ten se nenaučíš.
S propagací značky ti od začátku pomáhá modelka Renata Langmannová. Pořád jsi jí věrný a ona tobě. Máš ale nějakou celebritu, kterou bys chtěl obléct?
Renata - to už je tradice. Za ty roky jsme se už extrémně sblížili a můžu říct, že ona je jeden z mých nejbližších přátel. Prošli jsme jistou cestou. Renata ví, že pro mě člověk, kterého oblékám, musí mít osobnost. Mně nestačí, aby to byla super star s dokonalou postavou a obličejem.
Dá se říct, že je Renata tvoje múza? Inspiruje tě i po těch letech?
Renata dělá spoustu věcí, které mě inspirují. Je to už vyzrálá žena, není to patnáctileté "ucho". Ale jakou osobnost bych chtěl oblékat? Já jsem tohle měl, když jsem byl mladší. V Čechách jsem poměrně dost osobností už obléknul. Těch zahraničních, pro které bych chtěl tvořit, bych mohl jmenovat mnoho.
Mně bude stačit jedna!
Beyoncé.
A teď to vezmu z opačného konce. Je někdo, koho jsi odmítnul?
Takoví lidé byli.
Nemusíš jmenovat, ale zajímá mě, z jakých důvodů odmítáš, když tě někdo osloví.
Se vší úctou a respektem si myslím, že dost českých celebrit nemá tu úctu a pokoru k nám designérům. Neváží si naší práce. Často mě oslovují, že by chtěli obléci nebo něco půjčit. Chápu, že funguje PR, kde známá tvář dělá reklamu, ale i to má svá pravidla. Je to moje práce, trávím tím spoustu času. A nejen já, ale i můj tým a stojí to velké úsilí. Pokud si toho někdo neváží, moje modely nosit nebude.
Takže už šaty nepůjčuješ.
Ne. Výjimkou jsou tváře, co mě dlouhodobě podporují, ale tam to už funguje na jistotu, důvěru a přátelství. Češi se ale stále nenaučili, že by měli za věci platit.
A když se někomu líbí šaty z tvé kolekce a chce si je koupit. Třeba je uvidí na tom fashion weeku! Jak to funguje?
Je to zvláštní, ale spousta lidí vůbec neví, jak si věci objednat. Často neví, jak se k nám dostat. Máme webové stránky www.lukaslindner.cz, pak máme oficiální Facebookové stránky, oficiální Instagramové stránky. Tam jsou kompletní kolekce a nabídka celé značky. Můžeš si vybrat konkrétní look a my ti ho ušijeme na míru nebo si vybereš hotový model z kolekce. Samozřejmě funguje i zakázková krejčovina. Šijeme pánskou i dámskou módu.
A co modely z přehlídek?
I ty jsou k prodeji a samozřejmě se pak upravují na míru klienta. Často jsou v kolekcích tzv. jedinečné looky, které jsou pouze v jednom provedení.
Ty šiješ i pro muže, ale moc se o tom nevědělo.
Já šiju pro muže od začátku. Pánskou módu miluji, její zpracování, materiály.. Často ji aplikuji i do dámských modelů. Mezi naše zákazníky patří mnoho mužů.
Ty jsi ale oblékl především spoustu slavných žen, navrhování tě živí. Máš pocit, že žiješ svůj splněný sen?
Ano, určitě. Na sto procent, ale pořád to má zatím nějaké defekty a mínusy jako každá profese. Bude to znít jako klišé, ale čím jsem starší, tím víc si vážím, jak je to skvělé a fajn, že já si vlastně dělám to, co chci a co miluju. A dělám si to podle sebe. Ještě před pár lety jsem musel ve spoustě věcí ustupovat, což je asi přirozený vývoj, ale teď už je to ve fázi, že dělám jen to, co opravdu chci. Nikdo mi nediktuje, jak mám fotit kolekce, nikdo mi neurčuje jakým stylem pracovat a co se týče klientely, ta mi důvěřuje a často nechává volnou ruku.
Když jsi začínal, tak pro tebe šila hlavně tvoje maminka a pamatuji si i dny, kdy ti vypověděla službu švadlena a tvoje mamka byla na všechno sama. Tak v jaké fázi to je teď? Kolik zaměstnáváš lidí, co ti pomáhají?
Je to pořád stejné (smích). Maminka je pořád součástí. Velmi si vážím, že je tady, protože vím, že se na ni můžu maximálně spolehnout. Co se týmu týče, tak ten se poměrně výrazně rozrostl.
Před mámou smekám! Zpátky ale k tobě. Jsi na sebe pyšný?
Musim odpovídat? Částečně jsem.
Já mám fakt pocit, že Češi se neumí pořádně pochválit. Neříkej mi, že k nim patříš!
Jsem pyšný na to, že jsem vytvořil něco, co jsem chtěl, ale jsou tam stále rezervy a snažím se držet nohama na zemi.
