Nápadů je vždy spousta. Stačí se rozhlédnout kolem sebe, říká úspěšný podnikatel Jiří Stopka

Pane Stopko, velice si vážím, že jste přijal pozvání k rozhovoru. Já bych si moc přál, aby posloužil také jako inspirace pro mladé lidi, kteří mají ambici podnikat třeba jako vy. Mohl byste jim nabídnout nějakou možnou cestu, možná návod, nebo inspiraci, jak začít?

Na začátek musím říct, že mě moc zaujal stůl u kterého nyní sedíme. Co mi o něm můžete říci?

Byt k pronámu Staré město 192m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Tento stůl je vyroben ze vzácného dřeva Kauri od italské značky Riva1920. Jedná se o kmeny stromů, které před více než 48 000 lety napadaly do bažin na Novém Zélandu, a tam se hluboko zakonzervovaly. Je to naprostý unikát. Není to ledasjaký strom. Je to skutečně vzácná dřevina, kterou je třeba vytěžit a velice odborně zpracovat. Nový Zéland je zatím jediné místo na světě, které toto bohatství vydalo. Kmeny se vytěží, rozřežou na silná prkna mající obrovské rozměry a z nich si má klient možnost vybrat podle obrázku, který kus se mu líbí. Ten se potom převeze do Itálie a tam teprve vzniká doslova umělecké dílo, které neztrácí na hodnotě. Díky omezenému množství cena takového materiálu spíše roste, podobné je to například s diamanty.

To je úplně neuvěřitelné. Řekněte mi, jak dlouho trvá výroba jednoho takového stolu? 

I zde platí, že na dobré věci se vyplatí si počkat. Nejdříve se dřevo musí vytěžit na Novém Zélandu, pak se následně přepraví do Itálie, kde dochází k opracování a doplnění tvaru pryskyřicí. Tento proces zabere zhruba 14 dní. Pokud má klient speciální přání co se týká rozměru, či tvaru, pak si může počkat i rok. 

Já si každopádně myslím, že se rozhodně vyplatí počkat si na takový krásný stůl. Pane Stopko, proč jste vlastně začal podnikat? Co vás k tomu vedlo? A proč jste se rozhodl právě pro tento obor?

Ten můj příběh se jistě bude lišit od příběhu dnešních mladých lidí, protože jako mnoho podnikatelů v mé věkové kategorii jsem začal podnikat v socialismu. Již před rokem 1989 jsem se věnoval zejména zpracování kovů. Jsem totiž původní profesí strojař. V té době to byl spíše koníček. Vyráběl jsem zejména kovová zábradlí, skříňky a další doplňky do interiéru, které jsem často kombinoval se sklem. Když potom přišla revoluce, ihned jsem si udělal živnostenský list a začal pracovat v oboru, který by se dnes dal nazvat umělecká kovařina. Většinou jsme zpracovávali mosaz, která byla v té době hodně žádaný materiál. Ze začátku jsme vybavovali prodejny, restaurace a další veřejné interiéry. Postupně jsem vyvinul takový stavebnicový systém na pulty a vitríny, které se staly typizovanými prvky v maloobchodních prodejnách. No a zcela přirozeně se na nás tito podnikatelé začali obracet i s přáním vytvořit pro ně soukromé rezidenční interiéry.

Začínali jsme kuchyněmi, které mi byly blízké, protože i já sám jsem vášnivým amatérským kuchařem. Nejprve jsme je vyráběli a postupně jsme je začali dovážet. Od kuchyní pak byl už jen krůček k celým interiérům.

Když ty své začátky zcela zjednoduším dá se říci, že ta doba si o to prakticky sama řekla. Musel jsem se rozhodnout, zda začít podnikat, anebo se nechat zaměstnat. Ta volba pro mě byla v zásadě jednoduchá a jsem za ni dnes rád.

Situace pro mladé lidi je dnes radikálně jiná ať už legislativně, tak příležitostmi, které poskytuje volný trh a vlastně i zahraniční trhy.

Dnešní mladí lidé, pokud mají dobrý nápad, můžou mít ten start velice rychlý. Mají i jiné možnosti co se týká výdělků, což v mých začátcích bylo velice pomalé. Nové technologie a tím myslím zejména sociální sítě a rychlost komunikace tomu velmi napomáhá a za mých začátku jsme toto neměli k dispozici. Na druhou stranu je dnes i nepoměrně velká konkurence a tím těžší se prosadit. A zase jsme u toho nápadu. Já říkám, že příležitosti jsou vždy. 

Tak s tím já mohu jedině souhlasit. Jak vás tak poslouchám, vypadá to, že jste taková umělecká duše. Je to tak?

Ano. Design mě opravdu baví, tím žiju. Obecně se mi líbí architektura, baví mě umělecké předměty, kterými se rád obklopuji. Nicméně jako podnikatel musíte denně rozhodovat, s tím souvisí poměrně velká administrativní zátěž a tady dochází k tomu rozporu.

Většina lidí, kteří mají vztah k designu a uměleckým profesím, tak zase neinklinují k manažerským procesům. Já mám štěstí, že se mnou kráčí již 25 let můj bratr Miroslav, který má na starost právě řízení firmy. Já se spíš starám o rozvoj a směřování do budoucna, vytvářím vize. A co mám opravdu rád a to mě stále těší, je setkávání s klienty, kteří se za ta léta staly i mými přáteli.

Vy jste rovnou trochu nakousl mojí další otázku. Chtěl bych se zeptat, jak vypadá váš běžný pracovní den?

Ta situace se samozřejmě, zaplať pánbůh, mění (smích). Na začátku jsem trávil v práci veškerý čas. Sedm dní v týdnu. To považuji za zásadní rozdíl mezi minulou dobou a tou dnešní. Dneska mají mladí lidé jiné priority a chtějí mít i kvalitní soukromý život s rodinou, pro svoje koníčky, prostě pro sebe.  

Zajímá vás, jak naše povídaní pokračuje? Pusťte si celý rozhovor už teď.

Zdroj: vlastní dotazování